Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tak jsem se s ním dnes potkal. Skutečný živý čtenář mého "vodpadu". Kromě rodiny a blízkých přátel nemám moc povědomí o tom, kdo čte mé noční psaní. Dnes jsem si obzor rozšířil. Oslovil mne ČTENÁŘ.
Někdy to je tak nečekané a spontánní, až to člověka zaskočí. "Co, že jsi se dal do psaní?" zahájila vše nevinná otázka. Položil mi ji kluk, kterého znám od dětství a který dnes pracuje v úspěšné kavárně, kterou je radost navštívit. Rád tam zajdu a rád se tam setkávám i s dalšími lidmi.
"Jaké psaní máš na mysli?" snažil jsem se získat bližší info, ale po další jeho větě nebylo pochyb. "No přece 365/17. Občas se do tvých povídek začtu a nejsem sám."
Tak a je to tu. Stojí tu přede mnou. Z masa a kostí. Nevymyšlený, opravdový, živý. ČTENÁŘ. Můj ČTENÁŘ. Našel si mne na "vodpadu" a těch pár slov, co mi dnes řekl mne obrovsky zvedlo náladu.
Jak se asi bude tvářit, až si přečte dnešní díl? Ušklíbne se? Nebo se potutelně usměje?
Jednotlivé kapitoly už nastřádaly přes 6000 přečtení a já mám po dnešku jednu jistotu. Není to fiktivní. Jsem autor a znám svého čtenáře...
