Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Mám za sebou velerozmanitou neděli. Někdy je až k nevíře, kolik se toho dá za jeden den prožít a vlastně i stihnout.
Ráno raníčko bylo ve znamení snídaně pro mladší dceru a její kamarádku, která u nás trávila víkend. Nalezená paštika a chléb mi dali jasný návod, co "uvařit". Žabičky ala šefkuchař Hlávka měly úspěch.
Další díl do mozaiky přidala starší dcera. K jejímu atletickému životu patří masáže a dnes přidala novinku, tak zvané baňky. Přinesla si moc pěkná kolečka na zádech.
Abych nebyl lichý v ději, tak přidám i svou část a to výlet do Pardubic na kliniku. Vjezd do tunelu zvaného magnetická rezonance. Prý mi vyzkoumají stav mých zad. Do týdne dají vědět.
Domů jsem dorazil za necelé dvě hodinky a nečekalo mne nic jiného než chutný oběd od světové kuchařky. Pórková polevka, kuře na kari - kostka ve skluzu s nemusí stydět.
Kafe po obědě už jsem nestihl. Čekal nás přesun k mým rodičům a gratulace ke svátku. František nás přijal jak Cicero, babička se postarala o catering. A aby návštěva nebyla obvyklá, zafandili jsme společně při Velké pardubické.
A závěr už je klasika. Převoz starší dcery na internát. Ještě ten Exner v televizi, kousek utrpení zvaného kopaná a konec vodpadění je tu.
Co myslíte? Bylo to rozmanité? Za mne slušná MOZAIKA :)
