365/17 - 338 - ALEŠ

6 0 0
                                    

4.PROSINCE 2017 - ALEŠ

To takhle můžete jít unaven z práce, těšíte se na klid domácího krbu a v tom vás kousek před domem někdo zastaví

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

To takhle můžete jít unaven z práce, těšíte se na klid domácího krbu a v tom vás kousek před domem někdo zastaví...

==

"Ahoj, to jsem rád, že tě vidím. Hele, nemáš vteřinu? Pojď k nám, jen na chvilku!" mimika rukou, obličeje a vlastně i celého těla. Nejde odmítnout. V podstatě i kdyby člověk chtěl, tak, když vás někdo chňapne pod paží a vleče chodbou do dvora svého domu, není jiné volby...

"Podívej, mám tu takovej seznam..." pokračuje v monologu a také plný hektiky až hlas přeskakuje. "A tady..., tady vidíš?" ukazuje mi asi půlmetrový pás, přibližně deset centimetrů široký a popsaný desítkami jmen a u nich malými čísly.

"Vidíš, tady je Pepík a dvojka!" vítězoslavně zabodává prst do seznamu. Vidím, ale zatím moc nechápu. Aniž bych stihl jakkoliv reagovat, stojím najednou na dvoře sám.

Neuplyne ani minuta a už je zpátky s malým balíčkem. "Tak, to je pro tebe. Je to tradice a tak doufám, že ti bude chutnat." A mě začíná být jasno.

Stejně jako loni, stejně jako předloni, stejně jako před necelými dvaceti lety, kdy jsem ho poznal. Čas předvánoční zabíjačky je tu a ALEŠ nezapomíná dvě jitrničky zabalit pro mne. Je to bláznivý kamarád, nikdy nebude tuctovým člověkem v mém okolí. Výstřednost je slabé slovo. Pracovně je občas neskutečný šílenec a průšvihář. Exekuce ho už několikrát potkala. Dokonce pamatuju i scénku, kdy pomáhal roztlačit exekutorům své osobní auto, které mu přišli zabavit. Přesto mne vždycky rok co rok před vánoci ať už je v jakékoliv kondici vyhledá, nebo mi pošle výslužku ze své zabíjačky...

Patří k mému neodmyslitelnému kolorytu vánoc. Můj ALEŠ!

==

Upozornění: tento díl je věrný svému dni, není však psán, jak by se slušelo ještě týž den. Ale s odstupem. Nějak se ten vodpad se mnou teď nepotkává...

365/17 aneb 201 a dalšíKde žijí příběhy. Začni objevovat