Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
U nás v ulici bydlel pan Svoboda, že se pořád smál, měl přezdívku Pohoda. Když jsem se ho ptal, jakpak dneska je, říkával "pohoda". Měl malej byt, ženu a dvě děti, v pět vstával do práce, domů šel v půl třetí, noviny pod paží, cukroví pro děti, zkrátka pohoda.
Po domě se povídalo: ten má asi příjem, zatímco my nadáváme, vesele si žije, a hlavně paní Šulcová ze sousedního bytu poslouchala za dveřmi a záviděla v skrytu. Paní Šulcová psala dopisy, co jsou zvláštní tím, že nemaj' podpisy, no a ty, úřade, no a ty počti si, kdo, kde a kolik.
Dík paní Šulcový, jejímu dopisu, rychle pan Svoboda dostal se do spisu, ač není podpisu, je třeba přešetřit, autor se bojí. Na Svobodu začali se ptát neznámí páni, jak u nás ve vchodu, tak u něj v zaměstnání, a i když se nic nenašlo a Svoboda je čistej, lepší na něj dávat pozor, kdo si má být jistej.
Včera se stěhoval od nás pan Svoboda na nějakou samotu někde u Náchoda a já vím určitě, není to náhoda, a tak trochu se bojím, že brzo i my budem hledat samoty, bydlení na stálo, nejen o soboty, kvůli pár Šulcovejm, no a vím na tuty: o to nestojím.
Usměvavej Svoboda mi totiž hrozně chybí, zjišťuji to ponenáhlu a málo se mi líbí, že Šulcová je na koni, a proto není náhoda, že lidi zdravím úsměvem a odpovídám: pohoda, pohoda...
==
PS: dnes jsem byl U NÁS V ULICI... Jak kdyby mi ten Samson mluvil z duše...
==
Upozornění: tento díl je věrný svému dni, není však psán, jak by se slušelo ještě týž den. Ale s odstupem. Nějak se ten vodpad se mnou teď nepotkává...
