Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Prázdniny sice skončí formálně pondělím, kdy startuje školní rok, ale jakmile je v kalendáři září, tak už prostě v hlavě nějak skončily. To mi nikdo nevymluví.
Naše starší dcera dnes taky skončila. Skončila třetí den tzv. Adaptačního kurzu prvního ročníku gymnázia. Za mých studentských let to nebývalo. Prostě jsme po základce šli na střední školu.
Ale je pravdou, že by se mi to taky líbilo. Poznat svého třídního mimo škamny, nové spolužáky, užít si ještě poslední dny prázdnin. A to s těmi, co od pondělí naběhnou do mého života.
Andulka přijela nadmíru spokojená. Kolektiv se jí líbil, učitelka prý vyhovující (což je obří pochvala). Jen nějak spacák, zima a déšť do "adapťáku" nezapadal.
"Tak jak bylo? Povídej!" vyhrkl jsem na ni, když nastoupila do auta, abych ji odvezl směr k domovu. "Krípy, ale jinak super. Jsem slušně ZADAPTOVANÁ." Občas se v těch anglikanismech ztrácím. Tak bylo "krípy", tj. děsivě nebo super? Nechal jsem ji raději dál vyprávět. Měla zážitků opravdu hodně.
Když tak švitořila o všem, co ji za ty tři dny potkalo, říkal jsem si, zda jsme vůbec "ZADAPTOVANÍ" my zbylí v rodině. Pro nás žádný "adapťák" nikdo nepřipravil a přesto v neděli už přijde den, kdy ji povezeme na internát převzít klíče od pokoje...
A další den už ji odstartuje život středoškolský. Zvládne to. Je přeci ZADAPTOVANÁ.
