Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zpět v plné polní. Tak by se ve zkratce dal nazvat dnešní den.
Budík ráno nějak nezazvonil, ale svědomitá manželka spolehlivě zaklepala s mojí rukou, nohou a potom i hlavou, abych prý náhodou nezaspal. V práci jsem tak zapínal PC tradičně před sedmou hodinou a po snídaňové kávě si vařil ranní čaj.
Seznámení s dokumenty pro první těžké jednání mi zabralo poměrně dost minut a sebralo i dost ranní energie. Před osmou už jsem řídil "zlatuši", klenot našeho vozového parku, abych byl včas v Chrudimi na první pracovní schůzce. Jednání, které po ní následovalo se protáhlo až do oběda.
Velké akciové společnosti většinou mívají i velké problémy. Ty malé jaksi nejsou vidět. Odborně mi každý podsouvá: "Jsou mimo rozlišovací schopnosti" a tak i přes problémy v řádu tisíců náhle rozhodujete třeba o nájmu v řádu 100 milionů... Jo, není nad dobrý úsudek při strategickém rozhodování. Tady by se chyba asi moc neodpouštěla. Vymazat z hlavy tíhu odpovědnosti za tak velké rozhodování ale není zrovna jednoduchý úkon. A pak že si to nemám tak brát...
Po mé milé akciovce mne čekal pracovní oběd a návrat do kanceláře. Místo vychutnání pooobědové kávy přišel první velký šrapnel dne. Kolegyňka nepřijde. Nejbližších 14dní určitě vůbec, ty další uvidíme... miluju dnešní lékaře a jejich přístup k nemocenské. A miluju i dnešní kolegy a kolegyně a jejich přístup k okolí, zaměstnavateli a všem kolegům. Kolegialita a mušketýrské slogany se už moc nenosí.
Další odpolední porady byly celkem věcné. Stejně tak i hlavní podvečerní. Byla plná energie všech mých kolegů a zároveň trochu útlumu mne samotného. Přeci jenom už to byla 9. a 10.hodina mého dnešního pracovního nasazení.
Jo, jo, to je ta zmiňovaná PLNÁ POLNÍ. Díky minulému týdnu na ní mám přece nasbíráno dostatek energie.
Závěr dne patřil poslední noční pracovní schůzce a pak i legračnímu měření intenzity osvětlení na sportovním hřišti. Legrační by bylo, kdyby metodika měření už dopředu jasně neřekla, že výsledek bude negativní. Metodika před X lety, kdy se stavělo, byla dána a podle toho se i světla postavila a ještě do dnešního měření i umožňovala bez potíží soutěžní hraní. Účastníci hry si nestěžovali. Hráli spokojeně i za umělého osvětlení. Nová norma je proti... výborně, budeme hledat půl milionu na renovaci. Autor normy pomoc finanční nenabídl. Pouze restrikci, že se pod světly soutěžní utkání hrát nedá. Škoda, že u toho při vymáhání nápravy více nepřemýšlel. Takhle bych ho nejraději vyhnal s plnou polní ze hřiště teď hned a to do polí a možná i někam dál. Bez ohledu na to, že je 22:00 pryč a já ukrajuji svou 17.pracovní hodinu...
Jo, byl to opravdu takový "normální" pracovní den. Těším se na ty nenormální, bez PLNÉ POLNÍ.
