Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ta tam je energie a pracovní elán. Vše vyprchalo během horkých letních dnů tak snadno. Příčin je několik, ale důležité je, že na záchranu stavu je účinný jeden lék - odpočinek.
Jakoby páteční pracovní den symbolizoval vrchol pro výdej maxima z pracovního zápřahu. Vidina blížícího se víkendu mi už při ranní kávě nastavila parametry mého pracovního tempa.
K tomu se mi přidaly 2-3 ne úplně vhodné reakce mých kolegů a kolegyň a myšlenka v hlavě byla na světě: už abych byl někde jinde, jen ne v práci.
Přesto mi to nedalo a všechny své úkoly jsem pečlivě splnil. A z kolorytu pátečního dne mne vytrhla povinnost pracovní cesty do Kladrub nad Vltavou. Samotné jednání v honosném prostředí mi zvedlo náladu a splnilo svůj účel, byť jsem tam vyrážel s lehkými obavami.
Plusy navíc mi přidalo, že se mi podařilo vrátit do kanceláře dříve, než jsem původně předpokládal.
Získané plusy mi však rozbila hned po návratu hláška mé kolegyně: "Tak jak bylo na výletě? Užil jste si to? Co koníčci?" Nevěřil jsem vlastním uším. Tak já tam jedu na pracovní souboj s cílem získat maximum pro nás, připravuju se na to několik týdnů, nechci podcenit žádný detail a ona mi to nazve výletem... opravdu skvělé, to fakt přidá chuti...
Odsekl jsem, že na výlety nejezdím a raději si šel onu poškozenou chuť spravit obědem.
Jakoby ten poslední pracovní den týdne a stoupající teplota dali jasně najevo, že i přes veškerou snahu, pocit nebudu mít prostě a jednoduše lepší. Jo jo, ta tam je energie a pracovní elán... jo, je to jasné. Potřebuji volno. Od povinností i svých kolegů. A to JAKO SŮL!
