Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tak jsme první den na horách. Jizerské hory jsou kouzelné. Moc je neznáme, a tak proč je trochu s manželkou neprozkoumat.
Naše zkušenosti v Jizerkách mají několik podob. Oblast nad Jabloncem však máme zafixovánu velice zjednodušeně: do Jablonce za atletikou, na večeři, když tam přespáváme, pak za kamarádem Standou, který vaří v chalupě nad Bedřichovem.
Ráno jsme si tedy prošli Bedřichov. Prohlédli si takzvaný stadion, kde startuje Jizerská 50. Zkontrolovali zda atleti svou přípravu právě na tomto místě nešidí. Našli si pamětní desku vítězů. Ukázali si na jméno našeho oblíbence Standu Řezáče. Opět očkem zkontrolovali atlety. Prohlídli památník Expedici Peru, kterým je lyžařský závod zaslíben coby memoriál. Opět zkontrolovali atlety a pak dostali radu...
Trenérka Lída s nevinným pohledem ukázala směr a poradila: "Běžte se projít tam k rozcestí. Je to sotva kilometr. Bude se vám tam líbit."
A tak jsme šli. Ze "sotva kilometru" se vyklubaly k rozcestí kilometry tři a téměř stále do kopce. Divné to hory. Mapa nám ukázala směr dalšího "sotva kilometru" k chatě s občerstvením. Tak bylo jasno. Jdeme tam. Minimálně polévka by nám prospěla.
Když jsme došli k chatě s občerstvením ukazoval mobil kilometrů pět a půl. Pohled na displej mne udivil. Pohled na chalupu před námi nás rozesmál. Stáli jsme před námi dobře známou chatou z návštěv za Standou. I on tam byl. Úsměv od ucha k uchu a už nám nabízel své kuchařské klenoty.
Říká se, že někdy i cesta může být cíl. My cestou "sotva kilometr" si prožili dobrodružství, kochání přírody, ale i výsledné překvápko. Našli jsme Standu. Náhodou. A teď už i víme, že vaří na Šámalově chatě.
Tak ať žije Standa. Ať žije ŠÁMALKA!
==
Upozornění: tento díl je věrný svému dni, není však psán, jak by se slušelo ještě týž den. Ale s odstupem. Nějak se ten vodpad se mnou teď nepotkává...
