Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Chvála doby ve které máme štěstí žít. Zítra to bude 49 let, kdy naposledy se naše země ocitla na prahu válečného tažení. Přišlo to nečekaně, v dobách míru. Cizí vojska jsem přijela a jala se nám zde tvořit dějiny. Za nás...
==
Já se narodil později a tak mám to štěstí, že žiji celý svůj život bez střelby, umírání a omezování. I když to omezování... Dobrovolně se necháváme svazovat daleko socialističtější EU...
==
Vlastně trvalo dost dlouho, než se náš národ z roku 1968 vybabral. "Na věčné časy a nikdy jinak" znělo sice dost komicky, ale když to vidím očima dneška, tak budování socialismu opravdu některé poznamenalo na "věčné časy". Dodnes podle toho nakupují, dodnes tak i myslí a možná i uvažují...
Sovětská vojska už jsou minulostí. Jak u nás, tak v zemi jejich původu. Přesto bude trvat dlouhé generace, než se pozůstatků zbavíme.
Žijeme teď jinak. Nestrádáme. Přesto někteří na dobu před více než 30-40 lety vzpomínají, jako na něco, co bylo daleko lepší než teď.
Naše děti naštěstí nemají v tomto zkreslené vzpomínky. Žijí současností a doba socialismu je pro ně učivem dějepisu. Kéž by žili oni a budoucí generace bez osobních vzpomínek na válečné události i dál. Kéž by to pro ně byl jen dějepis.
To je moje přání v PŘEDVEČER invaze tzv. Spojeneckých vojsk na naše území. PŘEDVEČER smutného výročí 21.srpna 1968.
