Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Je neděle, je klid všude vůkol. Rodinný rytmus se změnil z kalupu na pohodový valčík. Krok sun krok jsme protančili ránem. V pohodě si pak užili společný oběd. Odpoledne mělo patřit návštěvě prababičky.
==
Výlety do Horního Bradla mají své specifikum. A sami o sobě by vydaly na román. Když však pominu rodinné lapálie složené z rozmanitosti osobnostních charakterů členů rozsáhlého příbuzenstva, je malá obec nedaleko Nasavrk, Trhové Kamenice či chcete-li Seče oázou zapadlého klidu.
Kontrast okresního města, ve kterém jsem se narodil a prožil dětství, ale vlastně i kontrast současného pětitisícového městečka, kde žiju, s malou obcí a hlavně její oddychovou částí zvanou Malá Střítež je obrovský.
Když vypnete ruch rodinných dialogů, tak na vás čeká až skoro pohádkový ráj.
Je tam klid, pohoda. Z okna můžete koukat nekonečně dlouhou dobu na přilehlou louku a les. Na zápraží to valí slimák směrem mechem porostlá studna. Z lesa vykoukne zajíc. Ticho, pohyb veškerý žádný.
==
Pln přírodní energie jsem se vrátil domů a čekal na povel: "Tátiny, hodíš mne na intr?". Uvelebil jsem se v křesle, vzal do ruky poslední Reflex. Jak symbolické: první co jsem otevřel byl rozhovor se studentským vůdcem roku 89 Martinem Mejstříkem.
Tehdy lídr revolučních a porevolučních dní. Posléze jeden z mála velmi aktivních se snahou zúčtovat s komunistickou ideologií. Dnes? V Jižních Čechách žijící ve vesničce, skoro na samotě. Jak on sám říká: Města ho vysála.
Jestlipak městský život nevysává nás všechny. Asi každý občas potřebujeme nějaké to zapadlé HORNÍ BRADLO...
