Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A je tu neděle. A jsme zpátky doma. Zruč se vydařila, bylo tam fajn, ale doma je doma!
Bydlet na kraji Heřmanova Městce a vracet se domů v době konání tradiční heřmanoměstecké pouti je jedno velké dobrodružství. Množství lidí, kteří zaplaví pětitisícové městečko je rok od roku větší a větší. Bartolomějská pouť je prostě událost roku. Navíc vždy symbolicky ukončuje prázdniny.
A nám, bydlícím na kraji, zase dělá trochu dopravní starost, zda se podaří vjet branou na vlastní pozemek. "Máme štěstí nebo prostě lidé začínají být rozumní," říkal jsem si při pohledu na dostatek prostoru před vjezdem k našemu domečku.
Bez problémů jsem najel s autem a zavřel za sebou bránu. Neuplynulo ani deset vteřin a už dvě parkující auta zcela změnila náladu v ulici. "Některé řidiče by měli vychovávat klackem," utrousil postarší pán, který vedl svoje dvě vnoučata uličkou kolem našeho domu, zatímco já vynášel kufry a zamykal bránu. Měl pravdu. A já si hned vzpomněl na svůj úsudek při příjezdu. Asi jsem spíš měl jen to štěstí...
Doma náplň dne obstaralo vybalování po dovolené. Tolik věcí jsme snad s sebou ani neměli.
Podvečer pak moje ženy zamířily do pouťového veselí a já "obhlédnout terén" zpovzdálí. Ženy se vrátily za slabé dvě hodinky, lehčí o téměř tisícovku, ale radost z langošů, žužu ani močáků jsme si vzít nenechali.
Tak ještě zítra, kdy pondělí uzavře symbolicky několikadenní veselí, dáme posvícenskou husu a POUŤ skončí. A po ní je tu i konec prázdnin. Škoda, byly nějak krátké. Tak zase za rok. "Atencióóóóón!"
