Inferno II - město hříchů

13. kapitola

Cítila jsem se tak jinak a nadšeně. Bylo to tak narychlo, ale Navid mě prostě dostal. Byla jsem z něho totálně mimo a nepřemýšlela jsem nad ničím jiným. Zamilovala jsem se do něho a konečně poznala ty zvláštní pocity. Jak se člověk asi cítí, když potká tu osobu, se kterou je jí nezapomenutelně a chce jí líbat, být s ním...Věděla jsem, že náš sňatek všechno zkomplikoval a všichni se zblázní, nejvíc však můj děda.

Zatímco Navid vyřizoval pracovní záležitosti, já jsem se střetla s Dianou.

,,Děda tě hledá. Zítra je ten zásnubní večírek."

,,Já jsem udělala něco šíleného." začala jsem se culit.

,,Bude to velkém stylu. Pozvali snad celé město..." kroutila hlavou a až teď jí došlo, co jsem právě pověděla. ,,...co jsi provedla?"

,,Vzala jsem si Navida."

,,Ty ses vážně zcvokla. Uvědomuješ si, co jsi udělala?"

,,Provdala jsem se za místního."

,,Proč jsi to udělala?"

,,Protože nehodlám být provdaná za nějakého šamstra, který vyhovuje našemu dědovi."

,,Jsi cvok. Víš, že tady je to jiné než ve státech. Pokud ti to manžel nedovolí, nesmíš skoro nic."

,,Tohle neřeším. Nechci být jen nějakou otrokyní mého dědy. Jen jsem chtěla ukázat, že se mnou nikdo nebude manipulovat a ty bys měla udělat to samé nebo dopadneš jako třetí manželka nějakého dědka."

,,Mám se vdát za nějakého chlapa, kterého znám pár dnů? Nejsem cvok jako ty. Hodlám se odtud dostat zpět do států."

,,A jak, když máš v pase razítko, že nesmíš vycestovat?" nechápala jsem jí.

,,Proč jsi nezavolala Victora?"

,,Myslíš si, že po tom všem by si mě vzal? Odletěl a byl na mě pěkně naštvaný. Navid mi to nabídl sám."

,,No jistě, že nabídl. Budeš makat v jednom z jeho barů jako štětka."

V tomhle jsme si nerozuměli. Diana vážně zešílela. Nevěděla o Navidovi absolutně nic a reagovala, jako by mě snad prodal do Saudské Arábie nějakým otrokářům. Byla jsem si dobře vědoma, že tím sňatkem jsem si možná vykopala vlastní hrob a záviselo jen na Navidovi, jakým směrem se bude můj život ubírat.

Po schůzce s Dianou jsem se vrátila k Navidovi do domu. Navidova matka sledovala každý můj krok a tvářila se jako bych se jí snad chystala zlomit ruce.

,,Kde je Navid?"

,,Musel jít do firmy." odvětila jsem stroze.

,,Podívejte se, Sorayo, Navid není muž pro vás. Měla byste se vrátit odkud jste přišla. Vůbec netušíte, kdo je Navid a celá rodina bude proti vašemu vztahu."

,,Matko, nestarej se o nás. Už je stejně pozdě. Soraya je moje žena." zamával Navid oddacím listem mezi dveřmi.

,,Cože?" chytila se dlaněmi za obličej a výraz napovídal jako by snad viděla mrtvolu.

,,Ať si otec přijde. Beztak má smůlu."

,,To tě bude stát draho. Otec to nedovolí, aby ses oženil s Evropankou."

Nechala jsem je dohadovat se a odešla raději k malému, aby nebyl svědkem té hádky.

,,Umíš postavit letadlo z lega?"

,,Umím." se zájmem se na mě podíval.

,,Tak půjdeme do pokojíčku a předvedeš mi to?"

Posadili jsme se na koberec a malý se dal do skládání.

,,Ty budeš moje nová maminka?"

,,Zlatíčko, tvoje maminka bude pořád tvoje maminka a bude tvým strážným andělem v nebíčku. A já se budu snažit tu být pro tebe jako tvoje kamarádka a budu se o tebe starat, jak jen to dokážu, ano?" přikývl a pousmál se.

Hned mě to zahřálo u srdce. Ze všeho nejvíc jsem si přála, aby mě tahle rodina akceptovala.

,,Malý už spinká." vešla jsem do ložnice.

,,Jsi skvělá. Děkuju a omlouvám se za to divadlo s mojí matkou. Ještě nás čeká ta horší část."

,,Tvůj otec?"

,,Nemysli na to. Teď jsi moje manželka." vstal a chytl mě okolo pasu.

,,Dám si sprchu a už budu celá tvoje." usmáli jsme se jeden na druhého.

Vyšla jsem z koupelny a Navid už spal. Ulehla jsem vedle něho a tím ho probudila.

,,Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit."

,,Chtěla jsi mě připravit o svatební noc?" culil se na mě a hned se na mě překulil.

,,Těšila jsem se na ní." zvedla jsem koleno a začala mu kroužit okolo rozkroku.

,,Strašně tě chci." pošeptala jsem mu do ucha.

Celé tělo jsem vzápětí měla jako v ohni. Nevnímala jsem ho jako člověka, který má nade mnou absolutní moc. Měl jí i pod zákonem. V téhle zemi byla taková pravidla a on byl můj muž, kterého jsem musela poslouchat. Naštěstí se ke mně choval s úctou a chápal moji minulost.

,,Kam se chystáš?" zpozorněl Navid, když jsem odpoledne ze skříně hodila šaty na postel.

,,Musím na ten večírek, co pořádá děda."

,,Ne, to nemusíš." zarazila jsem se.

,,Jestli se tam neukážu, bude pěkný průser."

,,Sor, tobě to už může být jedno. Nepůjdeš tam."

,,Tak jim můžeme říct, že jsem se za tebe vdala."

,,Na to je času dost." začal se usmívat a jeho oči mě svlékaly.

,,Ne, ty mi nerozumíš. Je tam Diana a já tam musím." popadla jsem ty šaty, ale Navid mě zastavil.

Vyškubl mi ty šaty a odhodil je zpět na postel.

,,Obávám se, že jsi nerozuměla ty mně. Žádný večírek. Jsi moje žena a máš jistá práva."

,,Vzala jsem si tě, ale uvědom si, že nejsem žádná místní."

,,Proto nikam nepůjdeš. Nehodlám, aby nad tebou slintal nějaký místní zhýralec."

,,Říkala jsem, že půjdeš se mnou. Ty nechceš, aby všichni věděli, že jsem tvoje?"

Chvíli se na mě váhavě díval a v ten moment jsem si uvědomila, že měla Diana trochu pravdu. Pokud on nebude chtít nebo mi něco nedovolí, budu nahraná. Měl nade mnou absolutní moc.

,,Nehodí se to teď vytrubovat do světa. Musíme počkat na vhodnou chvíli."

,,Bojíš se tvého otce nebo Ahmeda?"

,,Já se nebojím nikoho." upřeně se mi zadíval do očí.