Inferno II - město hříchů

8. kapitola

Takový závěr večera jsem nečekal ani ve snu. Jen samotné pomyšlení, že mě ona sama začala líbat, bylo neuvěřitelné.

Když už přijala pozvání na večeři, začínal jsem být nervózní a neustále jsem přemýšlel o tom, jestli ji mám povědět o Adamovi. Jenže jsem nejprve potřeboval poznat, jestli chce víc než jen románek na dovolené.

,,Jak dlouho se tu vlastně chystáš zdržet?" zeptal jsem se, když se usadila naproti mně v jedné z mých restaurací.

,,No to bude asi ještě veselý. Můj děda totiž nechce, abych se vracela zpět do L.A."

,,Tak to je dobrá zpráva, pro mě."

,,Je to dost zamotaný. Každopádně se nemusíš obávat, že bych ti za týden odjela."

Večeře se povedla dokonce nad moje očekávání. Nakonec jsem Sor odvezl před hotel a aniž bych si to nějak uvědomoval, stál jsem před budovou a loučil se s ní vášnivým polibkem.

,,Co na ní saháš, ty šmejde!" řval na mě jakýsi chlápek.

Výškově byl menší, ale myslel si, že z něho půjde strach.

,,Victore, uklidni se." vyrukovala na něho Soraya.

,,Říkala jsi, že to pro tebe nic neznamenalo a teď tady na tebe sahá, ten hnusnej arabák." nečekaně se otočil a jednu jsem schytal do tváře.

Chytl jsem se za tvář a Soraya mu začala okamžitě nadávat. Kdybych mu ji vrátil, už by bylo po boji a nechtěl jsem tady vyvolávat rvačku. Stejně jsem byl na koni. Soraya už nebyla jeho přítelkyně a on tak jednal pouze ze zoufalství.

,,Victore, přestaň. Sám jsi to ukončil." dohadovali se dál.

,,Ale ne, abys mu dělala děvku."

,,Nedělám mu děvku."

,,To jsem si všiml. Olizovala si se tu s ním jako by se nechumelilo a Bůh ví, co jsi s ním dělala celý den."

,,No dovol." vrazila mu facku.

Začínali se na nás kolemjdoucí dívat a to nebylo dobré znamení. Hádky na ulicích tady většinou hlásí na policajtech a proto jsem to tu chtěl radši ukončit.

,,Kašli na něho. Budu se těšit na zítřek." usmál jsem se na Sorayu a jeho ignoroval.

,,Žádný zítřek nebude, ty chudáku." čapnul mě za nadloktí a sotva jsem se otočil, už jsem schytal další pecku, tentokrát do břicha.

Přestával jsem na něho mít trpělivost, ještě ke všemu měl provokativní kecy a tvářil se jako by byla Sor pořád jeho.

,,Victore, dost!" ječela na něho Soraya.

,,Tak fajn, ty hrdino." napřímil jsem se a vzpomněl si na jeden boxerský úder.

Victor okamžitě padl k zemi a snažil se zastavit krvácení z nosu.

,,Tos podělal." vyskočil znovu na nohy a rozeběhl se, aby mě nabral rameny.

S mojí váhou měl co dělat. Každopádně jsem ho vzal pod krkem a shodil další ránou k zemi.Samozřejmě přesně jak jsem to tušil, přijeli policajti a byl průser.

Odvezli nás oba na stanici k výslechu a aby nám to nebylo líto nechali nás pár hodin vykysat v jedný cele.

,,Spali jste spolu?" zajímalo ho,ale já jsem ho ignoroval, což ho užíralo parádně.

Naštěstí byla stanovena jen kauce, tudíž jsem ještě před půlnocí byl venku, když za mě Amir zaplatil kauci.

,,Cos vyváděl?" spustil hned u východu.

,,Běžná výměna názorů."

Chtěl jsem už domů za Adamem a nechtělo se mi nic komentovat. Najednou se ale objevila Soraya přímo před stanicí na lavičce. Sotva mě uviděla, přišla ke mně.

,,Navide, moc se omlouvám."

Amir jí zrentgenoval a pak se podíval na mě.

,,Nemusíš se omlouvat. Jen pokud platí ten oběd."

,,Vyzvedneš mě před hotelem?"

,,Jasně. A teď už pojď odvezeme tě.Pokud nečekáš na Victora."

,,Nečekám. Jen ať si sežene prachy na kauci jak chce."

Amir do mě vrazil loktem a vyžadoval, abych je oficiálně představil.

,,Promiň, tohle je Soraya a tohle je můj známý Amir."

,,Ty nejsi odtud, co?" sjel ji zblízka.

,,Ne. Jsem z L.A., ale můj otec tu má kořeny."

Naštěstí nepadlo ani slovo o mě a mojí rodině, což jsem uvítal. Amir totiž neměl zdání, že ona o Adamovi nevěděla ani slovo.

Po cestě z hotelu, kde jsme Sorayu vysadili se do mě Amir pustil.

,,Jako pěkná, to se ti nedivím, ale nejsem si úplně jistý, jestli s Adamem budete tvořit fungující rodinu."

,,Ještě ty začínej. Kiara se do mě hned taky pustila, že si nemůžu přeci nabalit Američanku."

,,Já ti do toho nekecám. Slyšel jsi, že chápu, proč se o ní zajímáš. Je to pěkná holka."

,,Ona o Adamovi neví. Musím jí to nějak říct, ale bojím se, že mi uteče jakmile se to dozví."

,,Taky bych se bál. V jejích letech vychovávat cizí dítě není legrace."