Inferno II - město hříchů

16. kapitola

Bylo mi jasné, že nás zavedou do nějaké kajuty a budou se na Dianě střídat. Udělalo se mi mdlo, když jsem si uvědomil, co ji čeká a musel jsem něco vymyslet.

Zavedli nás do kajuty, kde jsme ještě před chvíli leželi a vešli jen dva. Jeden mě držel, ale Diana sebou trhala a kopala okolo sebe, že dotyčný nebyl schopný se jí ani dotknout. Pak povolal toho, co mě držel, aby mě svázal a podržel mu Dianu. Ten mi však samým vzrušením zavázal ruce vpředu a položil si bouchačku na rohu matrace.

Přistoupil k Dianě a ta na ně začala křičet a nadávat. Ten co mě svázal oběhl Dianu a čapnul ji zezadu. Jak jinak ji musel držet za prsa.Bylo mi z nich na blití a nedokázal jsem si představit, jak se asi cítila ona.

O něco víc otřesnější zážitek přišel hned na to. Chlápek, co nás objevil stál před Dianou a hrabal si v kalhotech, přesněji ve slipech a po chvíli ho vytáhl i ven, aby si chvíli pohonil.

,,Dej to ode mě pryč, ty kreténe." kopala všude okolo sebe i když jí ten druhý držel.

O kus jsem se posunul blíž k rohu postele, kde byla položená ta zbraň, bohužel jsem netušil, jestli byla nějak zajištěná nebo vůbec nabitá. Když už jí začal lézt k nohám, aby jí zbavil džín, popadl jsem tu bouchačku a praštil ho s ní obří silou po hlavě. V momentě ležel.

Ten druhý bohužel Dayu stále držel a snažil se vypadnout z místnosti. Dayu přitom používal jako štít. Mířil jsem na něho bouchačkou a než došel ke dveřím ten z podlahy se probral a skočil na mě. Z pistole se ozvaly rovnou dvě rány a než jsem se vzpamatoval, ten chlap před námi ležel s prostřeleným krkem napodlaze. O něco lépe dopadla Diana, které tekla krev z ramene.

Byl jsem v šoku z téhle situace a ještě jsem se musel dostat ze sevření. Vzal jsem ho loktem mezi žebra a on povolil. Na to jsem ho vzal zásobníkem po držce a přerazil mu nos a možná i další části obličeje.

Vzal jsem Dayu a táhl ji ven. Namířil jsem na toho posledního a ten hned položil bouchačku na podlahu.

,,Klíčky." podíval jsem se na jeho člun a on mi je hned podal.

Na to jsem odkopl pistoli z lodě ven a chlapi z naší lodě už se o ně postarali. Já jsem měl myšlenky jen na to, aby mi tady Daya nevykrvácela. Musel jsem jí odvézt zpět na bahrajnské hranice, aby ji ošetřili. Ač jsem jí to zaškrtil, beztak ztratila vědomí. Neměl jsem z toho dobrý pocit.

V přístavu po hodině jízdy jsem zavolal záchranku a odvezli nás do místní nemocnice.

Chvíli jsem seděl v čekárně než jsem mohl k ní na pokoj. V hlavě jsem měl totální zmatek a byl jsem v šoku. Byl jsem rád, že to postřelení nebylo tak vážné a já mohl po pár hodinách na pokoj za ní.

Ještě byla v narkóze a já jen seděl a rozdýchával všechno co se stalo.

,,Mami?" vešla na pokoj a mračila se. ,,...co tu děláš?"

,,Na to bych se spíš měla zeptat já. Faran už je na cestě."rozbušilo se mi z téhle informace srdce.

Co mu říct? Jak mu vysvětlit, co se stalo?

Náš rozhovor s matkou přerušila Diana, která se právě probrala a sledovala, kde se ocitla.

,,Kde to jsem?" rozhlížela se.

,,V nemocnici."

,,Kde?" podíval jsem se na matku a hned Dianě odpověděl.

,,V Bahrajnu."

,,Ne..." dala se do pláče.

Všechno bylo ztraceno a nejhorší na tom bylo, že byl otec mezi dveřma. Matka hned odešla, protože tomuhle nechtěla být svědkem. Otec vtrhl do pokoje jako tornádo. Křik a rány do zdi mě od něho dost překvapili.

,,Vysvětlí mi tu někdo, co se tu stalo?" díval jsem se na něho a neměl tušení, jak mu to vysvětlit, abych nebyl za hajzla.

,,Povím ti to." polkla Diana a zdála se být dost vyčerpaná.

,,To jsem zvědavý." postavil se k ní.

,,Naskytla se možnost, abych se vrátila do Států. Sehnala jsem si odvoz z Bahrajnu."

,,A co ty s tím máš?" podíval se na mě.

,,Zjistil, že jsem zmizela a byl mi v patách. To on mě postřelil, jak se mě snažil zastavit." podívali jsme se jeden na druhého.

Ona to všechno vzala na sebe a já jsem byl ještě hrdina před otcem.

,,Ty hnusná děvko." vrazil jí rovnou na lůžku.

,,Tati, uklidni se. Právě se probrala z narkózy."

,,No a?" rozzuřeně rozhazoval rukama a pak odešel.

,,Proč jsi to shodila na sebe?"

,,K čemu by bylo, kdybych tě práskla? Třeba mě odtud ještě dostaneš." polkl jsem.

,,Jo."

,,Dostaneš mě z týhle bryndy, že jo?" zalily se jí oči slzami, když mě jemně vzala za ruku.

,,Pokusím se. Jdu promluvit s Faranem."

Nečekal jsem, že bude otec tak vykolejený, ale nakonec jsem ho trochu uklidnil. Její pokus o útěk vcelku rozdýchal. Byl vždycky mírná povaha.

Po pár dnech Dayu pustili z nemocnice a otec pro ní jel. Byl jsem doma a Bahar už ode mě věděla, že se to nepovedlo. Snažila se mě utěšit, ale spíš mě tím rozčilovala.

Jakmile auto zastavilo, rozrazily se dveře a otec táhl Dianu za vlasy dovnitř.

,,Co se, do háje, stálo?" rozeběhl jsem se.