Inferno II - město hříchů

12. kapitola

Nikdy v životě jsem snad ještě nebyl tak rozčílený a navíc po mně Faran chtěl potrestat Dayu, která si ze mě nic nedělala, naopak to vzala poněkud zvláštním způsobem.

Stála tam přede mnou jen v kalhotech a podprsence a já se držel zuby nehty, abych na ní nezíral. Provokovala mě a moc dobře věděla, co dělá. Hodlal jsem vzít nohy na ramena, ale ona mi zastoupila východ.

,,No tak, Karime, vypadáš spíš jako by ses bál ty mě."

,,Nebudu se s tebou bavit, když jsi polonahá."

,,A co ta tvoje v Abú Dabí? Ta byla oblečená? Že jsi tak mimo."

,,To nebyla snoubenka mýho otce."

,,No moc ses nepochlapil s trestem, zpočátku jsi byl odvážnější. Dobrou noc." hlesla mi do obličeje a já už se bál, že míří na mojí pusu.

S rozbušeným srdcem jsem opustil její pokoj a třásl se. Nebylo to vzteky ani nervově, prostě jsem z ní byl úplně rozklepaný.

Nemohl jsem ani v klidu usnout. A hned ráno jsme navíc současně vycházeli z pokojů. Okamžitě na mě promluvila.

,,Tak co, dobrý?" otočil jsem se na ní a sledoval její monokl pod okem.

,,Co to je?" zarazil jsem se.

,,To je make-up. Jen abys nebyl za slabocha, za kterýho tě mám já."

,,Ještě nedávno ses rozčilovala, když jsem se dotkl ženy a teď tohle?"

,,Karime!" vyšel z pokoje i otec a podíval se na Dayu a usmíval se.

,,Co?"odvětil jsem.

,,Moc pěkný." usmíval se Dianině nalíčené modřině pod okem.

,,Jdi si to přepudrovat." zavrtěl jsem hlavou.

Posadili jsme se ke stolu a otec spustil.

,,Jsem rád, že se na tebe mohu ve všem spolehnout. Dnes v noci musím odjet za prací do Saudské Arábie. Za týden se vrátím. Pohlídej mi to tady." rozbušilo se mi srdce, že došlo na Dianin útěk.

Nebyl jsem rád, že si Diana zmalovala obličej, aby vypadalo, že jsem jí jednu vrazil, ale na druhou stranu jsem jí chápal. Před otcem bych byl za idiota a budiž k ničemu. Celou snídani nepromluvila a otec na ní také ne.

,,Přijď dneska večer, musím s tebou mluvit." řekl jsem jí nenápadně, když jsem s otcem odcházel do práce.

Jen přikývla a podívala se mi do očí. Už jsem se těšil až odjede, protože tenhle šílený nátlak z její strany jsem nedokázal zvládat napořád.

Vrátil jsem se z práce dost pozdě, takže jsem ani netušil, jestli vůbec příjde. Faran se navíc balil a čekal na taxi, které ho mělo odvézt na letiště.

Vysprchoval jsem se a už ani nevěřil, že by Daya přišla, ale sotva jsem otevřel dveře od koupelny jen v trenkách, ona ležela na mojí posteli v tom jejím lososovém krátkém župánku.

,,No hurá, málem jsem tu usnula." posadila se.

,,Otec dneska odjíždí na týden."

,,Takže jdeme do toho?"

,,Jakmile odjede, zavolám Khanovi aby to na zítřek připravil."

,,Paráda." usmívala se.

Posadil jsem se na postel a oblékal si tričko, když jsem pocítil její pohled.

,,Na co myslíš?"

,,Na to,jak budeš už za pár dní v tahu." procedil jsem.

,,To mě tak nesnášíš?"

,,Nesnáším ten tvůj temperament a jak se chováš."

,,Možná se tak chovám schválně."

,,To je mi jasný. Umíš prostě manipulovat s lidmi."

,,S tebou je to těžký."

Nijak jsem se neomezoval a nadzvedl prostěradlo, abych se mohl přikrýt a jí nenápadně naznačil, aby už šla. Postavila se, ale hned na to se znovu posadila vedle mě.

,,Jak dlouho budeme na cestě?"

,,Pár dnů. Musíme rybářskou lodí do Íránu, tam už tvůj pas projde, ale ne přes elektronické brány. Neodpovídají ti otisky ani jméno v systému. Musíš jen přes pasovou kontrolu."

,,Fajn. Írán ve mně nevzbuzuje zrovna příjemný pocit."

Jen kdyby se neozvalo zaklépání, bylo by všechno jinak. V tu ránu se otevřely dveře a já stačil jen popadnout polštář a položit ho vedle sebe, kam se pod prostěradlo schovala Diana.

,,Promiň, že ruším, ale ještě přijel Abrahim a musíme pořešit, jestli vůbec poletím."

,,Jasně."

,,Dobrou. Zítra si promluvíme."

Zavřel dveře a hned vedle mě se objevila Dianina hlava s vytřeštěným výrazem.

,,To bylo o chlup."

,,Já se z tebe zlázním." chytl jsem se za hlavu.

,,Nechceš mi to jít zkontrolovat, jestli už můžu do svého pokoje?" podívala se mi zblízka do očí.

,,Jasně." hlesl jsem.

,,Ještě počkej radši chvíli." chytila mě za ruku, aby mě zastavila a strnule na mě zírala.