Inferno II - město hříchů

49.kapitola - Závěr I. části

,,Hmm, po kom asi má černé vlásky." zazubil se Navid.

,,Taky jsem měla černé a teď jsem blondýna."

,,Tohle není přírodní blond, to mi nepovídej." vysmíval se mi.

,,Vůbec tomu nerozumíš."

,,A zoubky má po mým dědovi."

,,Vždyť žádné nemá." zašklebila jsem se.

,,No vždyť pradědeček je už taky nemá."

Navid byl jako někdo jiný a byl v jakési psychické pohodě, což jsem uvítala. Nastěhovala jsem se s Tobym k němu a snažili se fungovat jako normální rodina.

Otazník jen visel ve vzduchu nad mým kufrem před Navidovými dveřmi. Měla jsem se nastěhovat k Navidovi po těch měsících, které se mě ani nedotkl a ani se o to nepokusil. Na jednu stranu jsem byla ráda, že vyhověl mé prosbě, ale na druhou mě to trochu zklamalo. Stýskalo se mi po něm a občas jsem se ho prostě potřebovala dotýkat.

,,Tak kdy bude ta svatba?" culil se otec u večeře, kterou jsme pojali jako poslední v domě než se přestěhuju.

Navid mlčel a jen se podíval na mě. Očividně to záviselo jen na mně.

,,Až mě požádá. Co se díváte na mě? Odkdy o tom rozhoduje ženská?" oči padly na Navida.

Ten vstal od stolu a odešel si pro sako. Vypadalo to, jako by snad odcházel, ale nakonec vytasil červenou krabičku a zamával s ní ve vzduchu.

,,Já jsem připravený přesně sto osm dní." zasmáli se všichni, jen mě polilo horko a divný pocit.

Vstala jsem a nechtěla, aby dělal nějaké výstupy a pokleky. Prostě jsem k němu došla, popadla krabičku a vrazila mu pusu. Od stolu se ozval potleskl a malý Adam se k nám rozeběhl s rozradostněnýma očima.

,,Takže to mělo být jako ano?" rozhazovala máti rukama.

,,Víš, už to přeci jen je moje druhá svatba, takže žádná extra romantika." zavtipkovala jsem a všichni se hned smáli.

Máti si nemohla nechat ujít, aby mi svatbu zorganizovala a při psaní pozvánek jsem se zastavila nad rodinnými příslušníky.

,,Takže babička, strýc Beto, teta Andrea, strýc Luke s manželkou...a co Ahmed?"

Podívali jsme se na sebe všichni čtyři a okamžitě bylo zamítnuto, že by kdokoliv kromě Chasana, Amira a Navidovy matky měl být přítomný na svatbě.

Žádná arabská svatba, pěkně po našem a v angličtině.

Moc mě potěšila přítomnost Chasana. Přijel a s Navidem se tvářili jako by nic se mnou nebylo.

,,Musím uznat, že po tom, co jsi byl pod palbou Sorayi, tak jsi jinej člověk." culil se Navid.

,,Občas přiletím na ty tvoje večeře. Ty mi chybí. Dokonce jsem zhubnul." usmíval se Chasan.

,,Hele nezamlouvej to." dloubnul do něho Navid.

,,Soraya je hodná ženská, ale jakmile není podle ní, tak je zle." zašklebil se a já mu pohrozila pěstí.

,,Tak už aspoň vím, jak na tebe." smáli se.

Společnost Chasana a Amira na svatbě bylo pěkné a pro ně exotické. Nekonalo se nic z arabských zvyků. Dokonce se mluvilo jen v angličtině a Chasan s Amirem postávali u Beta, aby jim to překládal. Jenže ten si z nich dělal legrácky a překládal jim úplně blbosti. Následné dotazy jestli jako svědek musí Chasan opravdu skákat po jedné noze při přípitku nás všechny pobavil.

Skutečně jsem musela uznat, že od toho momentu jsem si připadala konečně vdaná. Žádný Bahrajn mi k srdci nepřirostl a já prostě ctila ten pocit mít svatbu mezi rodinou a přáteli na místě, které mám ráda.

Ačkoliv mě Ahmed zradil a udělal tak velkou chybu, že ztratil důvěru celé rodiny, byla jsem ráda, že všechno dopadlo takhle. Nikdy bych nebýt jeho nebyla s Navidem a proto jsem mu poslala dopis, ve kterém jsem mu svým způsobem poděkovala a oznámila svatbu s Navidem.

A Diana? To už je zase jiná část...