Inferno II - město hříchů

4. kapitola

,,Ta holka nebyla normální. Tohle mi ještě zaplatí." vztekal se Chasan, když jsem se vrátil ke stolu.

Ještě pořád se držel za nakopnuté místo a naříkal.

,,Asi sis to zasloužil." vysmál jsem se mu.

,,Ale no jo. Kdo měl vědět, že má pošahanou kámošku."

,,Ale byla to ta samá, kterou jsem tenkrát pozval na ten drink."

,,To nemyslíš vážně? Ty se můžeš zbláznit z takový pipky?"

,,Je to kus. Ještě se to snaž popírat."

,,Nevěděl jsem, že máš takový vkus a líbí se ti Evropanky."

,,Je z L.A." opravil jsem ho.

,,Tuhle ženskou bych k malému Adamovi nepouštěl ani přes plot."

Rozhodně jsem si jeho zprotivené řeči nebral k srdci. Domů jsem dorazil až pozdě večer a moc dobře věděl, že na mě už nebude malý Adam čekat. Tři dny bez něho byly nekonečné a samozřejmě se mi stýskalo.

Dveře do jeho pokoje lehce zavrzaly a ačkoliv už spal, pohladil jsem ho a dal mu pusu do vlasů. V kuchyni na mě však čekala Kiara.

,,Co se na mě tak díváš?" Otevřel jsem lednici

,,Měl bys mu věnovat víc času."

,,To vím i bez tebe."

,,Kdybys místo hledání nové maminky, raději věnoval ten čas jemu."

,,Tobě se to říká, už jsi zadaná." ušklíbla se mojí poznámce.

Kiara chodila s Chasanem, ale mojí chůvou už byla daleko před tím. Byli jsme přátelé, ale do tohohle mi mluvit nemohla.

,,Děje se něco?" posadili jsme se nad šálkem čaje hned ráno, když něco horlivě sledovala v telefonu.

,,Už máme výsledky."

,,A jak to dopadlo?"

Kiaře a Chasanovi se nedařilo několik let mít dítě a proto si nechávala dělat testy na čí straně se stala chyba.

,,Jak mu to mám říct?" rozbrečela se.

Nikdy jsem neměl rád tyhle situace, kdy bylo na mě, abych ji uklidnil. Sama se mi vrhla okolo krku a snažila se vybrečet. Bylo to sice nepříjemné, že Chasan nemohl mít děti, ale ani já jim nedokázal pomoci.

,,Chci mít děti. Je to největší přání mého života."

,,Já vím. Musí to být těžké." snažil jsem se ji utišit.

Matka se přišourala s nákupem a všechno viděla. Kroutila hlavou nad tím, co Kiara předváděla a také mi to dala hned po jejím odchodu sežrat.

,,Co to mělo znamenat?"

,,Dozvěděla se, že Chasan nemůže mít děti." ospravedlňoval jsem ji.

,,Vážně? A proto si je chtěla udělat s tebou nebo proč se k tobě tak měla?"

,,Přeháníš."

,,Podívej se, už od začátku mi ta holka moc nesedí a pokud si něco začala s Chasanem, nemůže se tu objímat s tebou."

,,Já vím, mně to nemusíš povídat."

,,Jen aby tě nenapadlo z ní udělat Adamovu novou maminku."

Ráno jsem si malého užil dostatečně a do práce se chystal až odpoledne. Kiara přišla už s obědem v krabičkách, což od ní bylo sice hezké, ale nečekal jsem ji tak brzy.

,,Co kdybychom se šli vykoupat do aquaparku?" navrhla Adamovi a ten se toho hned chytl.

,,Anooo!" radoval se.

,,Kiaro, co to zase vymýšlíš?"

,,Včera jsi mi slíbil, že se malému budeš víc věnovat, tak se jen snažím, abys to dodržel." usmála se.

Měl jsem chuť ji poslat do háje, aby se starala o sebe, ale na druhou stranu měla vlastně pravdu. Adam mě potřeboval a on byl jediný, kdo mi zbyl. Moje žena Alma, která nešťastnou náhodou zemřela by si to přála.

Almu jsem si tenkrát vzít musel, protože jsme si byli předurčeni od dětství. Lásku jsem k ní rozhodně necítil a bral ji vlastně jen jako svoji ženu a matku Adama. Proto jsem její smrt extra neoplakával, jen mi bylo líto malého.

Chvíli jsme s malým Adamem dováděli v bazénu až nám vyhládlo. Kiara mě na chvíli vystřídala a velké překvapení mě čekalo ve frontě na jídlo. Potkal jsem se tam s Bibi. Hned se ke mně hlásila s pusou od ucha k uchu.

Původně jsem si myslel, že nabalovala Chasana a bude na mě možná i naštvaná, ale zdálo se mi, že se usmívala jako by na tu nepříjemnou událost zapomněla.

,,Nešel bys někdy na sleničku?" zazdila to.

Sice jsem z toho zrovna radostí neskákal, ale nakonec vzala můj mobil a prozvonila si svůj s tím, že si zavoláme.

Chvíli mě ještě zdržela nějakým vyprávěním, než jsem se mohl konečně vrátit k Adamovi a Kiaře.

,,Kdo to byl?" zajímala se Kiara.

,,Amir ji nabaloval v klubu." zalhal jsem.

,,Jo tak Amir." ušklíbla se.

Odpoledne mě v práci čekala pozvánka na narozeninový večírek jednoho z výše postavených ve městě a extrémně se mi nechtělo.

Narval jsem se tedy do černého obleku a bílé košile, rozloučil jsem se s Adamem a poděkoval matce, že ho pohlídá.

,,Říkal jsem ti o tom večírku už několik dní, jenže ty jsi úplně mimo." osočoval mě kamarád Amir.

,,Promiň, teď je toho na mě nějak moc a já nevím co dřív. Práce, Adam, klub a tak vůbec..."

,,Měl bys trochu zvolnit. Práce ti neuteče."

,,Jo, ale teď se jednalo o ty pozemky s ropou. Ten prodejce měl asi deset návrhů a pořád se přetahujeme. Navíc se ještě nedohodli na podmínkách se spolumajiteli. Mám z toho plnou hlavu."

Večírek byl ve velkém stylu a penězi se rozhodně nešetřilo. Všude spousta lidí, jídla a pití. Obrovský bazén a krásné ženy...to bylo něco pro mě.

,,Kdybych aspoň věděl, která je svobodná a nezaslíbená." ušklíbl jsem se na Amira.

,,Tak uvidíš. Je jich tu dost, neříkej, že se ani jedna nechytne."