Inferno II - město hříchů

34. kapitola

Poslední dobou se Chasan vůbec neozýval a pokud ano, choval se jako vůl. S Amirem jsme se mu vysmívali, že je v tom až po uši.

,,A když už jsme u něho. Mám taky známost." chlubil se Amir.

,,Že bych měl aspoň jednoho kamaráda, co mi ji přestaví." culil jsem se.

,,U nás to bude trochu oficiální a podle tradic." zamrkal na mě a já pochopil, že se jednalo o nějakou nevinnou mladou holku.

Nicméně jsem se z jeho radosti také těšil a Chasana jsem neřešil.

,,Dáš si večeři nebo jsi zase jedl?" vyjela po mně vzteklá Kiara, sotva jsem strčil nos do dveří.

,,Dám." odsekl jsem.

,,Pořád se zlobíš?"

,,Kde je Adam?" rozhlédl jsem se.

,,Byli jsme dnes s kamarádkou a jejími dětmi v parku a byl úplně vyřízený."

Neřekl jsem ani slovo. Byl jsem na jednu stranu rád, že se mu věnovala, když já opět neměl čas. Hned ráno mě však dostal svým dotazem.

,,Tati, kde je vlastně Soraya?"

,,Víš, její dědeček je moc nemocný, tak za ním musela jet."

,,A kdy se vrátí?"

,,Až se uzdraví." zalhal jsem, až jsem se styděl.

Byl na to příliš malý, ale musel jsem si vymyslet něco, aby pochopil, že odešla. Možná zapomene, možná se zeptá za pár týdnů nebo také ne.

,,Byl tu tvůj otec." vrhl jsem na Kiaru otrávený výraz.

,,Co zase?"

,,Kromě běžných řečí si mě dobíral, kdy se vezmeme."

Tak to mi ještě zbývalo, aby se do toho pletl můj fotřík. Nejen, že mi odtáhl Sorayu a ještě se mi snažil vnutit Kiaru. Na svatbu jsem neměl ani pomyšlení a navíc jsem Kiaru poslední dobou nechtěl ani vidět. Trpěl jsem ji jen kvůli Adamovi a hodlal jsem jí to taky říct.

,,Jestli to jednou dojde tak daleko, že se vezmeme, tak nepočítej, že tě budu někdy brát jako svojí ženu. Udělám to jen kvůli Adamovi." zírala na mě poněkud šokovaně.

,,Co ta změna? Ještě nedávno ses ke mně tulil, jako bys nikdy nebyl ženatý a najednou o mě nemáš zájem?"

,,Udělal jsem chybu. A tohle všechno okolo si zasloužím. Nebudu nikdy žít ve šťastné rodině."

,,Meleš akorát nesmysly. Než jsi odjel do států byl jsi skvělý a najednou se chováš jako idiot."

,,Je vidět, že mi vůbec nerozumíš a asi ani nikdy nebudeš."

Všechno mě tak rozčilovalo a netušil jsem, co dělat ani jak se zachovat. Vůči Adamovi by bylo dobré si Kiaru vzít, ale Soraya byla na papíře ještě pořád moje žena.

Celou noc mi to nedalo spát a tak jsem si řekl, že se půjdu poradit s Chasanem. Vždycky věděl a doufal jsem tak trochu, že přijdu i na jiné myšlenky, když mi začne vyprávět o jeho novém objevu.

Objevil jsem se u jeho dveří a tvářil se jako by viděl ducha. Žádná radost se nekonala.

,,Co ty tady?"

,,Když nejde Mohammed k hoře...vždyť to znáš." vešel jsem do haly a spatřil dámské boty.

,,Promiň. Neozval jsem se."

,,Máš tu společnost?"

,,Ona je tu pořád."

,,Už u tebe bydlí?" culil jsem se.

,,J-jo." zakoktal se.

,,To je super, aspoň jí poznám."

,,Teď tu bohužel není. Měl jsi zavolat předem."

Očividně o ní stále nějak nerad mluvil a tak jsem ho dál neobtěžoval svými dotazy a najel na téma Kiara a svatba.

,,Ty si jí chceš vzít?"

,,Nechci. Spíš o tom jen uvažuju kvůli Adamovi."

,,A co Soraya?"

,,Nevím, co mám dělat. Můj otec jí poslal bůhví kam a já se přeci jednoho dne nemůžu dívat Adamovi do očí a říct mu, že ho vychovávala vnučka chlapa, který měl na svědomí smrt jeho mámy."

,,Pro Adama by bylo důležitější, kdyby měl rodinu, kde se pořád nemění maminky."

,,No všiml jsem si, že jsi proti tomu, ale není to kvůli mně, nýbrž kvůli malému."

,,A to jsi přišel, abych ti požehnal?"

,,Ne, abys mi to odsvědčil."

,,Tak s tímhle se mnou nepočítej. Nebudu ti svědčit na svatbě, na kterou mám jiný názor než ty." vstal.

,,Já vím, jsi můj kámoš a nechceš, abych byl nešťastnej, ale já už kapituluju a je mi to fuk, hlavně aby byl spokojený prcek. Víš jak mi bylo, když se Adam zeptal na Sorayu?"

,,Co jsi řekl? Že jsi jí vyhodil?" vyjel po mně.

,,Co blázníš? Malému dítěti nemůžu tohle vyprávět."

,,Ať si myslíš cokoliv, za mě jsi udělal chybu a ona si to nezasloužila. S tím dědkem neměla nic společného a jak jsi sám řekl, bůhví co s ní je. Jsi sobec. Chudák holka."

,,Sobec? Dělal jsem to jen kvůli Adamovi."

,,Vidíš a to je ten zásadní rozdíl mezi námi. Ty jsi hlava rodiny a ne ten prcek a ani tvůj otec. Pokud by ses rozhodl s ní zůstat napříč jednomu nedorozumění, tak by ti v tom neměl nikdo zabránit. Očividně jsi ji neměl dost rád."

,,Tobě nemusím vysvětlovat, jak hodně jsem ji měl rád. Příští týden se stavíme s Kiarou kvůli oznámení."

,,Ani nemusíš."

,,Bude se konat zásnubní večírek, tak i když mi nepůjdeš za svědka, byl bych rád kdybys tam byl."

Zhluboka se nadechl a pokrčil rameny.

,,Tvoje volba. Snad nebudeš jednou litovat." podíval se mi do očí, jako by mi snad chtěl říct, že to je to nejhorší rozhodnutí v mém životě.

Až jsem si možná všiml skleněných očí, které se chystaly k pláči.

,,Už se stalo. Nedá se to vrátit zpět."

,,Jsi můj nejlepší kamarád a mrzí mě všechno, co se stalo. Rád bych ti řekl, že ti v očích vidím ten náboj, který jsi v nich měl, když jsi mi oznamoval sňatek se Sor. Ale kde nic, tu nic. Pokud ses tak doopravdy rozhodl, nebudu ti bránit. Jsi dospělý člověk a máš na to právo." řekl zklamaně.

Dával jsem mu za pravdu. Kiaru jsem si rozhodně nechtěl vzít, aby byla moje manželka, ale kvůli Adamovi. Bylo to vůči ní fér a mně už bylo fuk, co se se mnou stane. Bral jsem to jako trest za všechno zlé, co jsem kdy udělal.