Inferno II - město hříchů

26. kapitola

Po téhle scéně byly oslavy u konce, protože bylo po náladě. Bahar novinu o Daye vzala tím nejhorším způsobem a ta si jí uměla vychutnat. Moc dobře obě ví, ke které mám blíž.

Ani jsem si nedokázal představit svatební noc s Bahar. Hned po téhle příšerné ostudě, jsem si musel dát aspoň skleničku vína, protože tvrdý alkohol byl tabu, měl jsem náladu i chuť se dostat z téhle reality.

Khan mě chápal a dělal si z toho všeho spíš legraci. Vytáhl ze saka cigaretu z trávy a zapálil si. Hned mi nabídl.

,,Tedy takovou ostudu jsem nikdy nezažil. Ta americká čubka snad nemá úctu k nikomu." rozčiloval se otec.

,,Měl jsem to Bahar říct. Nemůžu se pak divit, že se pak tohle stane."

,,Děláš si legraci? Ta děvka tady neměla co dělat. Já bych jí tohle nedaroval. Buď na ní tvrdý nebo jsi u mě klesl, synu."

Mávl jsem nad tím rukou a řekl jsem si, že právě teď už se chci myšlenkami dát jiným směrem. Khan mi pomohl se odreagovat a dali jsme si další cigaretu. Vyprávěl mi nějaké vtipné příhody a okolo třetí ranní jsem se těšil do postele. Sotva jsem viděl na cestu, jak jsem měl vyhulenou hlavu.

Ani jsem netušil, že jsem usnul na pohovce v obývacím pokoji. Vůči Bahar to bylo hnusný, ale já jsem nebyl schopný dojít ani po schodech, natož si odbýt svatební noc.

U snídaně se tvářila v pohodě, až jsem se divil. Jen Daya nedorazila a tak jsem samozřejmě došel až k jejímu pokoji a snažil se jí probrat. Po otevření na mě čekal šok. Její postel byla prázdná, stejně tak jako skříň i její věci byly pryč.

Rozeběhl jsem se k Bahar, abych zjistil, zda neví něco víc.

,,Kde je Daya?"

,,Nevím.Večer jsme si ještě povídali. Tentokrát v klidu a očividně jí došlo, že když si tě vezme, už se odtud fakt nedostane. Třeba vzala nohy na ramena, co já vím." ušklíbla se jedovatě.

To mi k ní sice pasovalo, ale beze slova a bez jediného řádku?

Byl jsem celý den jako na trní a nervózní, poprosil jsem Khana, aby mi pomohl jí hledat. Nemohla dojít daleko. Bohužel jsme skončili pozdě v noci a s nepořízenou. Jako by se po ní slehla zem.

Přes Khana jsme se snažili zjistit zda odcestovala ze země, ale když neměla pas, bylo jisté, že to musela vymyslet jinak a nelegálně. Bylo mi tak zvláštně. Prázdno a smutno.

Bahar na mě čekala s večeří až do půlnoci a musel jsem uznat, že mě překvapila, že uvařila. Nebylo to nic těžkého, ale snaha se cení.

Nejhorší na tom všem bylo, že jsem neměl nejmenší náladu na plnění manželských povinností a o to hůř o naplnění manželství. Po tom všem, co se stalo, jsem chtěl otevřít tu lahev vodky od Khana a podívat se jí na dno. Třásly se mi ruce a chtělo se mi brečet. Co všechno jsem pro Dayu udělal a ona beze slova zmizela. S jedním polibkem na rozloučenou?

Dny se vlekly a ubíhaly zatraceně pomalu. Nikde ani stopa. Žádná kamera ve městě jí prostě nenalezla. Každopádně jsem to nevzdával a zůstával ve střehu, především na hranicích a v přístavech.

,,Vyhýbáš se mi?" prskala Bahar se založenýma rukama na hrudi.

,,Promiň. Jen toho teď mám moc."

,,Kvůli té nevděčné couře? Prosím, už mě dál netrap. Jsem tvoje žena, vzpomínáš si?"

,,Já vím."

,,Tak bys to měl oficiálně naplnit." koketně se na mě podívala a rozvázala si župan.

To bylo to poslední na co jsem měl pomyšlení, ale chtěl jsem to mít všechno za sebou. Zůstal jsem stát a zírat na ní, když padaly části jejího oblečení na podlahu. Polkl jsem a nechal se líbat na krku i rtech. Spolupracoval jsem jen, aby si nevšimla mé nechuti. Ani moje ruce mě neposlouchaly. Nedokázal jsem se jimi Bahar pořádně dotknout. Statečně mi svlékla tričko a s jiskřičkami v očích mě hladila. Držel jsem jako pes. Jen proto, že je to páníček, musím si nechat všechno líbit a tak jsem si i já připadal.

Položil jsem Bahar na postel a vážně neměl náladu na nějaké něžné a romantické chvíle. Zato ona si to užívala a zářila stejně jako její nový snubní prstýnek.

Zavrtal jsem hlavu do jejích vlnitých havraních vlasů a snažil se vypnout myšlenky. Nedokázal jsem se pořádně uvolnit. Až když mi Bahar pomáhala pusou, tak jsem si vzpomněl na Dayu, když mi dělala to samé. Ležel jsem na té posteli jako idiot a nechal Bahar, aby se v podstatě obsloužila sama. Občas jsem jí zúčastněně zaryl nehty do stehen či do zad, aby viděla, že si to taky užívám, ačkoliv bych to bohužel zhodnotil jako nucený a nejhorší sex v životě. Nebylo to Bahar, bylo to mnou a mojí náladou.

,,Promiň, jsem nepoužitelný." ulehl jsem vedle ní a snažil se jí omluvit.

,,To já se omlouvám. Neumím to."

,,To není tebou. Prostě jsem teď mimo. Nezlob se." vstal jsem a začal se oblékat.

,,Je to kvůli ní?"

Neodpověděl jsem a ani jsem se na ní nepodíval. Jen jsem vstal a odešel. Musel jsem na vzduch a nebyl jsem sám. Šla se mnou i jedna lahev s čirou tekutinou.

,,Můj ty Bože, za co mě trestáš? Zamilovat se do ní, můžu jenom já, já naivní idiot." obrátil jsem první skleničku s tekutinou vzhůru a hořkosladká tekutina mi sklouzla rovnou do krku až jsem se musel zašklebit.

Vodku jsem znal, ale nikdy jsem jí nepotřeboval tolik jako dneska. Bylo to proti Koránu, ale já už byl hříšník, protože jsem se vyspal s otcovou skoro ženou. To bylo mnohem horší než nějaký lok z lahve vodky.

Vzhlédl jsem k měsíci a zapřísáhl se, že už nikdy Dayu nezmíním a zapomenu na všechno. Snad jí bude ve Státech líp.