Inferno II - město hříchů

18. kapitola

Soraya mě neustále něčím musela štvát a já už nevěděl, co s ní. Hrubě jsem ji táhl domů z té oslavy a připadal jsem si, jako bych za sebou táhl jen samotné šaty. Byla tak štíhlá a drobná, že jsem se bál, abych ji neublížil jen tím, že do ní hruběji strčím.

,,Měla by ses probrat!" řval jsem na ní.

,,Proč jsi mě tam teda bral?" zvýšila taktéž hlas.

,,Udělal jsem chybu. Odteď budeš dělat dobrotu nebo to skončím. Prodám tě, kdo si řekne."

Polkla na prázdno a očividně z toho byla rozhozená.

,,Co mám dělat? Co po mně chceš?" vzlykala a utírala slzy pod proudem.

,,Zítra přijde moje matka, tak se jí zeptej, co dělají ženy, aby byly dobrou manželkou, ale řekl bych, že tak z devadesáti procent je to stejné jak tady, tak v L.A."

Vlastně jsem nevěřil, že by se mohla vzpamatovat a ani jsem nevěděl, proč jsem jí neposlal dál do světa, jak mi Chasan radil. Kdyby tohle věděla moje rodina, okamžitě bych byl za idiota.

Kiara naopak se snažila až nad míru moc. Pochlebovala mi a v každou volnou chvíli mi něco nosila do práce. Jednou to byl celý oběd, jindy zase dezert nebo domácí limonádu. Měl jsem se na Sorayu vykašlat a měl bych po problémech. Kiara by byla i dobrou matkou Adamovi a já bych měl klid.

Večer mě k sobě opět zvala, ale já jsem tentokrát chtěl za Sorayou, abych se dozvěděl, co moje matka nadrobila. Nečekal jsem rozhodně žádné zázraky, ale přichystaná večeře mě totálně rozhodila.

,,Nechutná ti?" posadila se naproti mně.

,,Ale jo. Jen jsi mě překvapila. Byla tu moje matka?" přikývla.

,,A?"

,,Tady to není jednoduchý."

,,Hmm, nejsme v L.A., ale zvykneš si."

,,To se mi neposlouchá zrovna dobře."

,,Víš, ty si pořád neuvědomuješ, že bez mého svolení se z Bahrajnu nehneš. Pokud budeš sekat dobrotu, tak tě pustím aspoň na nákup do obchodu."

,,Není tu možnost, že bys mě nechal jít zpět do USA a já bych ti ty peníze, které jsi za mě dal, vrátila?"

,,Není. Jsou tu jisté tradice a moje rodina už je dostatečně pobouřená tím, že jsem se oženil s Američankou. Zostudil bych akorát tak sebe."

,,Poslední slovo?"

,,Ano." vstal jsem od stolu a dal se na cestu do své ložnice.

,,Navide? Odpustíš mi někdy?"

,,Nevím." otočil jsem na ní hlavu.

,,Přísahám, že jsem tě nehodlala v žádném případě podvádět."

Myslel jsem si tak trochu svoje, ale na druhou stranu, proč by mě mlátila do hlavy a pak brala nohy na ramena. Měla to tak nejspíš vymyšlené na Chasana a já to schytal. Možná jsem jí to trochu věřil, ale nebyl jsem si jistý tím, co mi Chasan neřekl a třeba se stalo. Mohl proběhnout i jeden jediný polibek a všechno by se rozpadlo jako domeček z karet.

Stejně tak jako večeře, byla připravená i snídaně. Bylo to od ní sice hezké, ale mně to jaksi nestačilo k tomu, abych zvažoval její věrnost a oddanost. Nehodlal jsem ji prodávat, ale jako výhrůžka to nejspíš zabralo.

,,Tak co, Soraya? Komu ji prodáš a za kolik?" culil se Chasan.

,,Proč? Měl bys snad zájem?"

,,Za kolik?"

,,Hodnotu jsem nestanovil."

,,Jaká je v posteli?" narovnal jsem se v pracovním křesle.

,,Dost indiskrétní dotaz, kamaráde."

,,Tak mně na tom dost záleží."

,,Řekněme, že tyhle informace si nechám pro sebe. Popřípadě ti je řeknu až si plácneme."

,,Takže stojí za starou belu."

,,To jsem neřekl a netvrdím."

,,S tebou není řeč."

Nebyla se mnou řeč a proto jsem se radši odebral ke Kiaře, abych přišel na jiné myšlenky. Ačkoliv to bylo hloupý, myšlenky jsem po našem rozhovoru s Chasanem měl na to jedno a Kiara se nabízela.

Připadal jsem si jako idiot, ale sex mi značně chyběl a Soraya mi nešla po vůli a ani jsem to nezkoušel. Dostat Kiaru do postele bylo tak snadné, jako si objednat pizzu.

Vrátil jsem se tu noc dost pozdě, spíše až k ránu a narazil jsem na Sorayu, která usnula při čekání na pohovce v zahradě. Měla připravenou večeři a trochu mě zamrzelo, že jsem jí nedal ani vědět.

Vzal jsem jí do náruče a ona si rozespale položila hlavu na moje rameno. Po cestě se však probudila.

,,Byl jsi s ní?" snažila se vymanit z náručí a tak jsem jí pustil na zem.

,,Jak jsi na to přišla?" zašklebil jsem se.

,,Cítím její parfém, nedělej ze mě blbečka."

,,To nedělám. Byl jsem s ní a co?" zůstala na mě hledět.

,,Říkal jsi, že když budu dělat dobrotu..." otočila hlavu stranou a hned na to se zavřela s pláčem u sebe v ložnici.