Inferno II - město hříchů

38. kapitola

Takhle mě hlava dlouho nebolela. Měl jsem trhané vzpomínky na kluky z klubu, Khana a ....na nějakou ženu, která na mě mluví v posteli. Nemohl jsem si vzpomenout, co říkala. Trápil jsem se tím celé dopoledne než mi část konverzace naskočila.

,,Ne, Karime, lež. Vzbudíš Bahar, když budeš courat po chodbě." řekla nějaká žena.

Bahar jsem z toho vyškrtl a hned mi naskočila Atifa. Nikdo jiný to být nemohl.

Při obědě mi to Bahar dávala sežrat a pořád se na něco ptala. Fiza se u nějaké poznámky dokonce ušklíbla a musela se smát. Ani jsem se jí nedivil. Poslouchat, že mám rudý oči jako paviání prdel, byla fakt k zasmání.

Pita chleba s pikantní směsí jsem do sebe naládoval ani nevím jak. Sladkou baklavu hned vzápětí přinesla Atifa a sotva se nade mě sklonila, pocítil jsem známou vůni. Připadal jsem si jako pes, který nasává vůni pečeného masa.

Když už jsem pátral ve svý zkouřený hlavě, co se vlastně stalo, ve dveřích se obevila moje matka.

Tak na matčino poučování jsem tak byl zvědavý. Chtěla se mnou mluvit sama, což jsem téměř s jistotou potvrdil, že půjde o kárání, jak jsem se to choval nezodpovědně a dětinsky.

,,Nech mě hádat, přišla jsi, abys mě poučovala, že jsem se choval jako idiot?" posadil jsem se naproti ní.

,,Nevím o čem mluvíš, ale měl bys něco vědět." zvážněla.

,,Děsíš mě, co se stalo?"

,,Slib mi, že nic nepodnikneš a nikomu nic nepovíš. Nikomu!"

Zadívala se mi upřeně do očí. Takhle to už dlouho neudělala.

,,Co se stalo?"

,,Vyhledala mě Diana."

To jméno byl jako nůž do zad. Vystřelil jsem jako by mi ho tam skutečně někdo zapíchl.

,,Co že?"

,,Ano, Karime. Kdybys viděl tu bolest v očích..." odmlčela se až se jí draly do očí slzy.

,,Počkej, kde je? Co se jí stalo?"

,,Na to se mě prosím neptej. Trhá mi to srdce. Varovala mě jen před tvým otcem a Bahar. Nevěř jim."

,,Co jí udělali?"

,,Slíbil jsi mi něco."

,,Zatraceně, mluv!"

,,Nevím toho moc."

,,Kde jí najdu? Proč mě nekontaktovala?"

,,Bojí se, že už jí nechceš. Že už jí nemiluješ."

,,Co je to za otázky?"

,,A miluješ jí?"

Vstal jsem a došel k lesklé komodě z medového palisandru, abych se nad ní sklonil a snažil se vstřebat, co jsem právě pobral. Zdá se mi to nebo mám v sobě snad zbytky toho sajrajtu?

,,Chci jí vidět."

,,Karime, vidím, jak jsi nešťastný a manželství s Bahar je jako jeden velký omyl. Trhá mi to srdce. Tvůj otec se k Daye zachoval tím nejhorším možným způsobem."

,,Co udělal? Kde je?" naléhal jsem jako malé dítě, ale matka byla neoblomná a neřekla ani slovo navíc.

,,Řekla mi jen dvě věty, Karime. Abys nevěřil těm dvěma a že tě navzdory všemu pořád miluje."

Byl jsem rudý vzteky. Proč nepřišla za mnou?

Z matky jsem nic víc dostat nemohl. Zavřel jsem se v pokoji a vzteky sebou hodil na postel. Za posledních pár dní toho na mě bylo až dost.

Chtělo se mi spát, položil jsem si hlavu a zase ta známá vůně. Vanilku...ano zřetelně cítím vanilku. No jasně...Atifa voněla po vanilce. Kde se ale vzala na mojí posteli tak intenzivní vůně jejího parfému?

Samým přemýšlením jsem usnul a nedokázal jsem si vysvětlil, jak to,že se mi objevila nějaká žena v šeru a šeptala mi ,,miluju tě". Že já jsem to zatraceně hulil.

Tohle jsem musel rozluštit. S Khanem jsem si musel dát repete a vyčistit si mozek.