Inferno II - město hříchů

24. kapitola

Měl jsem jasno. Bahar jsem musel odvézt k jejím rodičům, protože by si za mojí nepřítomnosti s Dayou nejspíš vyškrábaly oči. Než jim oběma vysvětlím, jak to bude dál, musel jsem je rozdělit. Neměl jsem náladu někomu vysvětlovat, že je i Daya moje budoucí žena.

Dayu jsem si posadil vedle sebe, aby mi nezdrhla a Bahar se to samozřejmě dotklo. Jakmile jsme zastavili před domem Bahařiných rodičů, už ani jedna ničemu nerozuměla.

,,Jestli tě někde budu muset nahánět po městě, tak si mě nepřej. Něco jsem slíbil, tak seď." promluvil jsem k Dianě.

Bahar jsem vysadil a ačkoliv se na mě její rodina zle dívala, nedokázal jsem pořádně nic vysvětlit.

,,Vyzvednu si jí zítra. Musím něco zařídit."

,,A co s tím má společného ta děvka?" promluvila Bahar a zamračila se na Dayu, sedící v mém autě.

,,Už není Faranova žena. Koupil jí někdo jiný. Musím si tedy něco zařídit."

Bahar zajiskřily oči nadšením a spokojeně odešla do domu. To ještě netušila, co se na ní chystalo.

Daya poslušně čekala v autě, až jsem se divil.

,,Dvě otázky." podíval jsem se na Dayu.

Nadechla se zhluboka a vypadala docela zoufale a unaveně.

,,Bylo to dítě moje?"

Daya zavrtěla vztekle hlavou.

,,Čí asi?"

,,Dobře."

,,Pořád mě tak nenávidíš?" zastavil jsem u krajnice.

,,Vystup."

,,Necháš mě tady? To je ta tvoje pomoc?"

Obešel jsem auto a ona zatím vystoupila.

,,Odvez mě na letiště a budeš mít ode mě klid."

,,To není tak jednoduchý, Dayo. Nemůžu tě jen tak pustit. To nejde."

,,Strašněbmoc tě prosím. Chci domů, Karime. Chci pryč." spustila pláč.

,,A co já?"

,,Co ty?"

,,Já vím, že jsem řekl, že tě nesnáším a že tě nechci mít v rodině, ale ušli jsme tak dlouhou cestu, že se všechno úplně změnilo. Nemohl bych tě vidět po boku Farana, to je pravda. A nemohl bych tě vidět ani po boku nikoho jiného." podíval jsem se jí do očí.

,,Takže mě neodvezeš tomu, kdo si mě koupil?"

,,Řekni mi jedno, Dayo, využila jsi mě, aby ses odtud dostala nebo je v tom něco víc?"

Trochu se uklidnila, podívala se na mě a hřbetem dlaně si utřela slzy.

,,Za jiných okolností, Karime, by to možná chvíli fungovalo."

,,Tak to si budeš muset ty okolnosti domyslet, protože to fungovat bude muset."

Dotklo se mě, že já jsem se jí téměř vyznal z citů a ona si jen tak v klídku myslela, že jí za těhle okolností pošlu do Států a bude po všem. V tomhle se pletla. Žádný návrat se konat nebude.

Ani nevím proč, ale v ten okamžik mi bylo jedno, jestli mě upřímněbmiluje nebo mě chtěla jen využít. Hodlal jsem s ní naložit po svém.

Kdyby řekla, že mě miluje, tak jsem byl ochotný jít do boje s Bahařinými rodiči a odmítnout ji. Nevzal bych si jí. Byl bych jen s Dayou. Jenže do hlavy jsem jí neviděl a cítil jsem, že jsem pro ní důležitý jen, abych jí dostával z průserů.

,,Nerozumím." znejistila.

,,Asi jsem byl idiot, když jsem to udělal, ale dal jsem Faranovi peníze a koupil jsem tě od něho."

,,A proč jsi mi to neřekl?"

,,Abych se dozvěděl, že jsem ti byl dobrej tak akorát abych tě dostal z Bahrajnu."

,,To není pravda."

,,Teď jsi mi to v podstatě řekla."

,,Co ty víš, co k tobě cítím? Myslíš si, že je tohle všechno pro mě jednoduchý?"

,,Nemáš na výběr. Nastup si. Budeš teď u mě v domě."

,,Slib mi, že se ještě někdy podívám do Států."

Nic jiného ji nezajímalo. Pěnil jsem. Rozhádal jsem se s otcem kvůli ní, protože jsem si naivně myslel, že jí šlo o mnohem víc.

Možná to bylo tím, že jsme rozdílné kultury. Když se tady žena oddá muži, není to jen z vypočítavosti, je to z lásky a určité vděčnosti.

Posadil jsem jí vztekle na přední sedačku a bez dalších slov se rozjel.

,,Nechci, aby sis myslel, že k tobě nic necítím."

,,Už to nekomentuj. Snad si budete s Bahar rozumět." ušklíbl jsem se a koutkem oka pozoroval její výraz.

,,Jak jako?"

,,Bahar je mi zaslíbená a tebe jsem si koupil, tak že jste moje ženy obě."

,,Já ti nebudu dělat děvku."

,,Už se stalo, Dayo. Můžeš být ráda, že jsem to teď otci řekl. Mohl jsem mu tě nechat. A nedopadlo by to moc dobře." lapala po dechu.