Inferno II - město hříchů

26. kapitola

Jakmile jsem se dostal do domu Sorayiných rodičů, nebyl jsem si v ten okamžik jistý, jestli jsem udělal dobře koupí těch letenek. Bál jsem se, že tu bude chtít zůstat a já ji odtud už nedostanu. Nechtěl jsem ji ztratit a už dávno mi nešlo o ty zatracený prachy, který jsem za ní dal.

Její matka vypadala super dobře a byly si strašně podobné. Obě blondýnky s modrýma očima.
Nikdy jsem neměl strach nebo nervozitu z podobných situací, ale čím víc se blížila doba příchodu jejího otce, měl jsem trochu roztřesené ruce.

Dokonce ani Soraya se nezmínila o tom, že jsem její snoubenec ba mnohem víc o Adamovi nemluvě dvojnásob.

Seděli jsme u stolu a náhle vešel dobře vypadající chlápek v obleku. Vstal jsem a pozoroval jeho každý krok. Bylo mi zvláštně. Vždycky jsem byl tak suverénní a náhle jsem byl ten druhý a čekal jen na jeho reakci vůči mně. 

Bral jsem si to z obou stran a představoval si, co bych v jeho případě dělal já, ale neměl jsem tušení.

Přivítal se se Sorayou a já čekal a čekal. Každá vteřina byla tak nekonečná. Odstoupil jsem od stolu a čekal na ten moment, kdy mě Soraya představí.

,,Jsem rád, že ses vrátila." podíval se jí přes rameno na mě.

,,Jo, no...tohle je Navid." řekla velice stroze.

,,Jsem Max. Z Bahrajnu?" zeptal se a podal mi trochu opatrně a bez úsměvu na rtech ruku.

,,Přímo z Manáma."

,,Znáš mojí rodinu?"

,,Zná dědečka, ano." řekla Soraya.

,,Kde je Diana? Nevrátila se s tebou?"

,,To je na dlouhé vyprávění." zvážněla.

,,Co se stalo?"

Sor se na mě podívala stylem, vyklopíme to všechno a tak jsem se nebránil.

,,Dědeček s námi zrovna dobře nejednal."

,,Co udělal?" zajímal se Max.

,,Prodal nás." utrousila smutně a konec trochu spolkla s pohledem kamsi do podlahy.

,,Cože?" rozmrkával to zaražený Max.

,,Jak prodal?" vyptávala se její matka.

,,Jak říkám. Zaslíbil nás, ale já jsem to vyřešila trochu jinak." podívala se na mě.

,,Jste manželé?" uhodil do černého.

,,Byla to jediná možnost. Zaplatil mu víc než ten Mehmet."

,,Počkej, on tě chtěl prodat Mehmetovi?" kroutila hlavou její matka.

,,Nabídl jsem jí to spíš, abych jí pomohl. Byla mi sympatická a nehodlal jsem z toho nic vytěžit, abyste si nemysleli."

,,No všechno lepší než Mehmet." rozdýchával to Max.

,,A Diana?" zeptala se ještě její matka.

,,Ta už neměla štěstí. Nevím za koho, ale stala se asi třetí ženou. Má docela potíže s jeho sebekontrolou." nadhodila jim, že ji bije.

Při pomyšlení, že jsem nad tím taky uvažoval, jsem nakonec byl nesmírně rád, že jsem Chasana neposlechl. Tím bych si vykopal hrob.

Celý večer jsme vyprávěli o jejím dědečkovi a o tom, co provedl. S Dianou se spojit nedalo a pomáhat jí už vůbec ne. Nás dva jsme neřešili. Jen vyšlo najevo, že jsme manželé a ne snoubenci, jak původně mělo být.

,,Co myslíš, jak to dopadlo?" zastavil jsem Sorayu, když šla do koupelny.

Měl jsem pokoj pro hosty a ona zůstala ve svém. Akceptoval jsem to, ale chtěl jsem si s ní promluvit.

,,Podle něho jsi něco jako můj zachránce a máš velké plus." usmála se.

Byl jsem tak rád, že už mi roupama nepředhazuje Kiaru a dokonce se začala bavit jako dospělá.

,,A podle tebe?"

,,Jsi nevěrník." zamračila se a já jsem si jen povzdechl.

,,Ale zamilovaný do tebe, jen abys věděla." zírala na mě trochu překvapeně a zároveň nevěřícně.

,,Ovšem vyjadřuješ mi to zvláštními způsoby."

,,Chtěl bych, abys mě už nemučila tímhle ignorantským způsobem a přešla na ten druhý způsob." pousmál jsem se.

,,Řeknu ti k tomu ještě poslední dodatek. Dle mých pravidel a zvyků se lidi, co se milují, nepodvádí za žádnou cenu. Nezačali jsme zrovna dobře, ale to chce čas a bude to šlapat."

,,Takže mi dáváš šanci?"

,,Žádná Kiara ani jiná."

,,Přísahám."

,,Fajn. Přecházím k druhému způsobu, ty nevěrníku." přimhouřila vážně oči.

,,Tady na tom nebudu zrovna dobře. Nepotřebuju, aby mi u snídaně hodinu stál, protože budeš sedět vedle mě a budeš mi pod stolem hladit stehno."

,,Díky za tip." zamrkala a ztratila se ve svém pokoji.

Usínal jsem s lepším pocitem, ale stále ve mně dřímala nejistota – vrátí se se mnou zpátky do Bahrajnu?