Inferno II - město hříchů

35. kapitola

Byla jsem tak šťastná, když se se mnou dal Karim do řeči. Musela jsem nad tím vším dokola přemýšlet.

Ráno jsem zaslechla své jméno poprvé a očividně se kvůli tomu hádali. Vlastně to nebylo moje jméno. Bahar mi neřekla nikdy jinak než ,,coura" nebo ,,děvka".

V mém srdíčku plápolala malá naděje, že na mě Karim nezapomněl a trápí se.

Odpoledne si Bahar přivedla matinku, aby si mohla hned postěžovat. Hned jsem načuhovala z chodby, o čem si povídaly.

,,Stálo se tu něco?"

,,Děje se pořád něco."

,,Říkala jsi, že jsi spokojená."

,,To jsem, ale včera mluvil Karim o tom, že na jeho straně je všechno v pořádku."

,,Jak to může vědět?"

,,Mám tušení, že si tu děvku chtěl vzít protože byla v tom."

,,Jistá možnost to je. Proto by ses měla snažit a přijít co nejdříve do jiného stavu, abys ho měla jistého."

,,Já se snažím. Chodí domů pozdě a ráno brzy odchází."

,,Nebo jen chce hodit vinu na tebe a vymýšlí si, že on za to nemůže."

Já moc dobře věděla, kde je chyba a byla jsem neskutečně ráda.

K večeru příjel Karim dříve než jindy a sháněl se v kuchyni po večeři, za což jsem byla vděčná. Mohla jsem s ním strávit dalších pár minut.

,,Zbylo ještě něco k jídlu?"

,,Udělám vám na co máte chuť."

,,Ani nevím. Poslední dobou nemám chuť na nic."

,,Udělám Paellu, tu máte rád a je rychlá."

,,Jak to víš?" zaskočil mě s úsměvem.

Jak bych asi měla vědět, že to má rád?

,,Říkala to Fiza."

,,Děkuju." byl na odchodu.

,,Už je líp dneska?" zastavil se.

,,Vypadám tak?"

,,Ne, ale usmál jste se... Vím, co vás trápí."

,,Vážně? Jsi tu týden a už víš?"

,,Je toho víc. Všímám si, Karime. Už jsem vám to nabízela. Mám svoje starosti, to máte pravdu, ale člověk si od nich rád odpočine a vyslechne si druhé."

,,Co ty můžeš vědět?" téměř se mi vysmál.

,,Ještě pořád ji milujete?" položila jsem mu otázku a málem se chytila za pusu, jak jsem to přehnala.

Karim se otočil a zíral smutně do stolu.

,,Bahar si stěžovala?"

,,S Bahar jsem se nebavila."

,,Přines mi to do pokoje až to bude, díky."

Měla jsem chuť se rozbrečet nebo mu všechno říct, ale to bych se ohrozila. Neměla jsem všechno tak skvěle promyšlené a Faran měl mnohem větší moc než já. Musela jsem zjistit, jestli mě jako Dayu ještě pořád miluje, jinak bych tady neměla šanci. Navíc jsem neměla ani pas.

Paellu jsem během chvíle dodělala přesně podle jeho chuti. Věděla jsem, že mu přesně takhle vždycky chutnala. Popadla jsem tác s talířem, šla do Karimova pokoje, ale Karim měl jen rozsvícenou lampu na nočním stolku, která sotva osvítila část místnosti. To víc světla šlo i z tenké škvíry z pootevřených dveří u koupelny.