Inferno II - město hříchů

9. kapitola

Svět se zbláznil a já s ním. Nebo respektivě po včerejšku mi nejspíš přeskočilo. Dát se dohromady s člověkem, který není američan, mohlo napadnout jen mě. Radši jsem ani nehádala, jak by na tohle reagovala moje matka nebo otec. Oba věděli, jak to tu chodilo a rozhodně by pro mě nechtěli čistokrevného Bahrajňana.

,,Sor, co se včera stalo? Shayne mě ráno budil, abych mu půjčila peníze na nějakou kauci pro Victora." vtrhla mi do pokoje Diana.

,,Porval se s Navidem."

,,Proč?"

,,Načapal nás, jak se líbáme."

,,Ty to s ním fakt táhneš?" divila se.

,,Já mám asi hlavu v oblacích." povzdechla jsem si.

,,Všimla jsem si. Možná bychom se měli vrátit do L.A."

,,To bych ráda, ale děda zařídil, aby mě nepustili ze země."

,,Cože?"

,,To jsem se ti snažila říct na té párty, ale přišel Navid. Nechce, abych odjela a ani abych kontaktovala otce."

,,To kvůli tomu Mehmetovi?"

,,Myslíš si, že mě chce provdat za toho páprdu?"

,,Ani na to nemysli. Tím pádem já bych si musela vzít taky někoho, kdo dědovi vyhovuje."

S Dianou jsme řešily poněkud zajímavá fakta, která okolo nás probíhala. Náš děda Ahmed něco chystal a my jsme z toho byly nervózní.

,,Děje se něco? Tváříš se ustaraně?" posadila jsem se k Navidovi do auta.

,,Jen nějaké nepříjemnosti v rodině." snažila jsem se nasadit umělý úsměv.

,,Kdybys chtěla, jsem tu pro tebe." 

,,Já vím. Děkuju." zadívala jsem se mu do očí a bylo mi hned lépe.

S ním jsem zapomněla na všechny starosti a bylo mi nezapomenutelně. Takhle jsem se nikdy s nikým necítila. Byl tak vnímavý, empatický a zajímal se o mě. Naslouchal mým starostem a chtěl mi je pomoc řešit. V jeho blízkosti jsem se cítila bezpečně a uvědomovala jsem si, že bych ho chtěla vídat dál.

Znala jsem ho tak málo, ale připadala jsem si jako bych ho znala odjakživa. Bylo mi s ním báječně a každým dnem jsem cítila, že se mi vrýval pod kůži.

Jednoho večera mě doprovázel do hotelu a střetla jsem se s Bibi v hale. Tak nějak divně si nás s Navidem prohlédla, a když jsem zůstala sama, přišla za mnou.

,,Co s ním máš?"

,,Promiň, ještě jsem vás nestihla představit." pousmála jsem se.

,,Tohle je ten kamarádíček toho idiota?"

,,A co jako?" 

,,Všichni chlapi jsou stejní a místní úplně. Víš, co je ten hajzl zač?"

,,Kdo?" nechápala jsem jí.

,,No Navid."

,,Ty ho znáš nějak víc snad?" zatvářila jsem se znuděně.

,,Jo randila jsem s ním a když se mě jednoho večera snažil osahávat a násilně dostat do kalhotek." nevěřila jsem vlastním uším.

,,Počkej, mluvíme o stejném muži?"

,,Jo Navid, teď jsi se s ním loučila u recepce."

,,Vy jste spolu něco měli?"