Byla jsem z příchodu Farana tak vyděšená, ale nakonec si mě nevšiml, že jsem s roztřesenýma rukama i nohama zírala na Karima. Sjížděl mě očima a vůbec si neuvědomoval, že jsem na něm tělem přitisklá, právě abych splynula s dekou, když Faran vcházel.
Opíral se o lokty a já byla těsně vedle něho. Nic neříkal ani nic nedělal. Jen voněl sprchovým gelem a vodou po holení. Měl lehce zamračený pohled a celou dobu ze mě nespustil oči. Zdálo se mi to jako věčnost, ale byla to jen malá chvíle. Škubla jsem o malý kus vpřed a zkusila, jestli uhne, ale zůstal na místě. Než jsem se vzpamatovala on sám naklonil hlavu na stranu a levou rukou mi zajel do vlasů. Následně už jsem si mohla užívat průzkumný polibek.
Natočil se víc ke mně a tím mi dal jasně najevo, že se můžu víc přitisknout. Z mých vlasů se jeho ruka dostala až na můj zadek, který rozvášněně tisknul. Přehodila jsem si nohu přes jeho a rukou sjela až k lemu jeho trenek, kde očividně bylo dost těsno. Jenže náhle přestal, položil se na záda a zhluboka dýchal.
,,Tohle já nemůžu. Jdi pryč."
Beze slova jsem se sebrala a odešla. Bylo mi zvláštně. Nikdy se mi nestalo, aby mě uprostřed takovéhle situace chlap vyhodil. Líbilo se mu to, to jsem poznala, ale proč mě vyrazil, to už jsem asi úplně nechápala.
I tak jsem zalezla do postele a spustily se mi slzy. Odmítnutí bolelo, ale o to hůř, když to bylo zrovna od Karima. Nevím co čekal, nevím co ode mě chtěl. Líbal mě a najednou jsem byla ta špatná.
Nechtělo se mi ani na snídani. S Faranem jsme se od té facky nebavili a teď s Karimem tohle. Měla jsem se k němu chovat snad naštvaně nebo ho ignorovat?
Na takové myšlenky nebyl ani čas, protože na mě zaklepala Haife, že babičku museli ráno odvézt do nemocnice. Vypadalo to na mrtvici.
Později odpoledne se vrátil Faran, Karim a Sadia z nemocnice a tvářili se příšerně.
,,Tak co?" vyskočila Bahar na nohy a běžela ke Karimovi.
Faran s rudýma očima rovnou šel pryč a Sadia se hned objala s Haife. Bylo mi jasné, že byl její stav velmi vážný.
Karim mě překvapil, když Bahar nic neřekl a rovnou jí objal. Následný pohled na mě, jsem skutečně nepochopila. Sklopila jsem oči, protože mi to udělal nejspíš na truc.
Myslela jsem si naivně, že útroby mého pokoje mi udělají lépe, ale Bahar vešla do pokoje s úsměvem na tváři.
,,Moc ti děkuju, že jsi stála při mně."
,,Dala jsem Faranovi facku." vyvalila na mě oči.
,,Viděla jsi Karima?"
,,Co přesně?"
,,Objal mě." culila se.
,,To je super. Aspoň někomu se daří."
,,Tobě to s tím útěkem zatím nevychází, co?"
,,Čekám, kdy Faran odjede."
,,Já už bych se tak chtěla stěhovat do domu s Karimem."
,,Je velký?"
,,Já nevím, slíbil mi, že mě tam vezme."
Nejen, že mi ho neustále připomínala Bahar, ale měla jsem plnou hlavu Karima i celý den. Přemýšelela jsem, co jsem udělala špatně nebo co se mohlo stát jinak. Nebyla jsem si vědoma žádné chyby.
,,Co se stalo? Jsi smutná, že s Faranem nevycházíte?" posadila se při večeři Sadia vedle mě.
,,Ne.Kvůli tomu ne."
,,Nelíbí se ti tady?"
,,Chtěla bych se vrátit. Vy jste zvyklé na tenhle život, ale já postrádám svobodu."
,,Zvykneš si."
Vzápětí přišel i Faran a ignoroval mě. Podobně nejspíš dopadla i návštěva domu u Karima, protože hned po příchodu se Bahar nafoukla a zavřela se v pokoji. Když si Karim přisedl ke stolu, já jsem odmítala s nimi být u jednoho stolu.
Vzala jsem si kraťásky a tílko na spaní a šla raději navštívit Bahar, abych zjistila situaci. Brečela zabořená v polštářích a nebyla mezi nimi ani vidět.
,,Co se stalo?" posadila jsem se k ní postel.
,,Podělala jsem to."
,,Tak to jsme tu dvě." ušklíbla jsem se provinile.
,,Chtěla jsem Karimovi dát pusu." rozbušilo se mi srdce.
,,A co?" posadila se na postel a podívala se mi do očí.
,,Ještě než jsem se ho vůbec dotkla, odstrčil mě a řekl, že na tohle máme času ještě dost."
Pocítila jsem něco jako úlevu, ale nechápala jsem proč jsem se tak cítila. Karim byl její snoubenec a já ani do jejich světa nepatřila. Karim byl charismatický a nebyl jako chlapi ve Státech. Nezíral na mě jako na sexuální objekt. Zdál se mi jako takový slušňák.
,,A jaký byl ten dům?"
,,Strašně maličký."
,,Aspoň nebudeš muset tolik uklízet."
,,Tohle slovo mě děsí." zašklebila se.
,,Bahar, jdeš na večeři?" vešel dovnitř Karim a obě nás sjel pohledem.
,,Nemám chuť." prskla po něm Bahar.
,,Pojď na jídlo." vypadal jako by snad rozkazoval.
,,Nechci."odsekla.
,,Bahar, přestaň mě rozčilovat a okamžitě pojď ke stolu."
,,Řekla, že nechce, tak jí dej pokoj." vyjela jsem po něm a Bahar se na mě vděčně usmála.
,,Ty se mezi nás pořád jenom musíš plést, co?" procedil vztekle až jsem se zarazila jak to myslel.
,,Ty asi nevíš, jak chutná odmítnutí. Nech nás být a jdi si dát v klidu večeři."
,,S tebou už konečně příští týden skoncuju. Otec jede pryč." hodil po mně vztekle a zabouchl dveře.
,,Vidíš, ty aspoň zmizíš, ale já tu budu pořád jako páté kolo u vozu."
Bylo mi do breku. Tak takhle to bral. Chtěl se mě zbavit a vadila jsem mu. Ve vzuchu však stále visel velký otazník, co jsem provedla tak strašného?
ČTEŠ
Inferno II - město hříchů
RomanceVýlet za poznáním do země svých předků nemusí vždy znamenat odpočinkovou dovolenou. Soraya i Daya poznají sílu tradic a zvyků na vlastní kůži, když je vlastní krev zradí.