Inferno II - město hříchů

19. kapitola

To byla ta největší rána, co mi mohl Navid udělat. Vyspat se s Kiarou a ještě se k tomu spokojeně přiznat? Ani náznak lítosti.

Po tom, co jsem si slova jeho matky opakovala do nekonečna, jsem selhala na plné čáře.

,,I já měla obrovskou konkurenci a můj muž chodil zpočátku za jinou, ale já jsem bojovala. Ačkoliv jsem nebyla pro, aby se s tebou oženil. Musím ti jako naší nevěstě dát radu, abys udělala syna šťastným." klekla jsem si k jejím nohám a pozorně poslouchala.

,,Život tady není jednoduchý jako ve státech. Měla by sis uvědomit, že bez podpory muže nejsi nic a nikdo. Nikam nesmíš a nic nesmíš. Absolutní moc má Navid a musíš ho respektovat ať už přijde s očima, které planou po rozkoši nebo plné smutku, které žádají rozptýlení a pochopení."

,,Nejsem dobrá manželka, ale jsme tak odlišní."

,,Nejste odlišní. To, co vás spojilo na počátku byla láska a ta je všude stejná."

Byla to spíše zamilovanost, která mi zaslepila zdravý pohled na tuhle frašku. Ačkoliv byla většina z těch řečí jeho matky kecy, párkrát jsem jí dala za pravdu.

,,Dávej jen pozor na Kiaru. Je to hodné děvče, ale pro tebe velká hrozba. Jakmile okouzlí Navida víc, můžeš být ta druhá a to není vůbec přijatelná pozice pro manželku."

,,Jak to myslíte druhá?"

,,Nebudeš-li ta, ke které bude ulehat a líbat, pak jsi ta druhá."

Uvědomila jsem si, že jsem byla ta druhá, přesně jak jeho matka pravila a moje tělo se téměř sesypalo. Bylo mi příšerně a tak nějak prázdno. Neměla jsem na vybranou a musela jsem se vzchopit a začít něco dělat. Navida jsem zklamala a on přeci jen celou dobu stál za mnou skutečně se mi snažil celou dobu jen pomáhat. Kvůli svému dědovi bych beztak neměla jinou možnost.

Nakonec jsem se dostala do Navidových rukou a nemohla jsem toho litovat, až doteď jsem litovala tak maximálně sebe a toho zbabělého útěku, kterým jsem si pekelně zavařila.

Brzy ráno jsem tedy otevřela skříň a hledala něco, čím bych Navida trochu navnadila. Bohužel žádná snídaně se nekonala a ani na večeři nedorazil. Jediné, co se mi poštěstilo byla návštěva jeho matky, která mi přivedla Adama. Nemohla ho hlídat a tak mi ho svěřila.

Chvíli jsem se odreagovala a hráli jsme si spolu. Jenže než měl jít spát, stěžoval si na bolení břicha. Netrvalo to dlouho a začal plakat. Zdálo se, že se bolest stupňovala, ale já neměla telefon, abych Navidovi mohla zavolat nebo přivolat záchranku. Dveře byly zamčené a já musela urychleně něco vymyslet.

Někde v zahradním domku jsem nalezla nějaké malé štafle, kterými jsem dost složitě a bolestivě musela přelézt plot a běžela do prvního otevřeného obchodu, aby zavolali záchranku. Jen marně jsem se snažila dovolat i Navidovi. Až jsem se musela rozbrečet nad vším okolo.

Kolena jsem měla rozbité, tělo sedřené od pádu a nejspíš i kotník mi natekl. Naštěstí jsme se s lékaři dovolali i k Navidovým rodičům, aby přijeli i s klíči. Rychle se chopili plakajícího Adama a odvezli nás do nemocnice.

Adama chytl jen žlučník, takže po injekci byl v pořádku, ale můj kotník byl vyvrknutý. Navidovi rodiče se mnou v nemocnici zůstali dokud se nedovolali Navidovi a to bylo asi po třech hodinách.

Neustále jsem plakala a jeho matka mě konejšila a klidnila.

,,Navide, kde jsi byl?" mračil se na něho otec, když jsme seděli v čekárně.

Sjel mě vyděšeným pohledem a když mu otec všechno povyprávěl, tvářil se dost provinile a smutně. Adama pustili hned na to a už nás Navid vezl domů.

Ani jsem se na něho nepodívala a mlčela jsem, aby věděl, že se zlobím.

Adam okamžitě usnul nejen vyčerpáním a Navid se za mnou hned vydal do ložnice.

,,Sor..." vstoupil a nenacházel slova.

,,Nech mě hádat. Byl jsi tak zabraný do divokého sexu s Kiarou až jsi zapomněl na všechno ostatní." zalily mi oči slzy.

Posadil se na postel a byl z toho dost nešťastný.

,,Fajn, Sor, mám pro tebe návrh. Zachránila jsi malého a tak mi řekni, co bys chtěla a já to udělám. I když budeš žádat letenku do L.A. Udělám to..." podíval se na mě smutnýma očima.

Docela mě tím vykolejil. Chtěla jsem říct, že chci hned zítra zpátky, ale nečekala jsem ani ve snu, že by ke mně jen tak přišel a objal mě.

,,Děkuju." tiskl mě k sobě a zdálo se jako by mě snad ani nechtěl pustit.

,,Hmm."

,,Moc mě to mrzí." zvedla jsem i svoje ruce a přitiskla se k němu.

Kdybych jen mohla zapomenout na to, s kým dnes spal a koho se dotýkal. Bylo mi úzko a divně.

Říkala jsem si jako teenager, že až budu jednou vdaná, nebudu s někým, kdo mě bude podvádět. Jenže dnes už to spíš vidím tak, že vlastně můžu být ráda, že se vrátí ke mně domů.