Inferno II - město hříchů

38. kapitola

Nemohl jsem se dočkat až vystoupím z toho taxíku, abych mohl vypustit svoje emoce. Nejel jsem domů, ale na místo, kde mě Soraya poprvé políbila. Zíral jsem na malá světýlka uprostřed moře a záviděl jsem všemu okolo sebe.

Jak já tu holku šíleně zbožňoval a tolik to podělal. Připadal jsem si jako trestanec, který jen čeká na rozsudek smrti. Kdy to konečně nastane? Kolik jsem měl času než se mi zhroutí celý život?

Nikdy jsem si nepřipadal jako slaboch, ale v tuhle chvíli jsem to tak cítil. Zadržoval jsem pláč zuby nehty a jediný, na koho jsem se mohl zlobit, jsem byl jen já sám.

Vrátil jsem se domů nad ránem a ačkoliv jsem to nedělal, tentokrát jsem to udělat musel. Hřešil jsem už tolik, že jedna lahev vodky nemohla nic změnit. Sotva jsem se trefil do dveří svého pokoje a ulehl do postele tak, jak jsem přišel.

Později odpoledne přišla Kiara, aby mě vzbudila a házela na mě nevraživé pohledy, co mě donutilo k tomu, abych se opil.

,,Jsi v pohodě?"

,,Ne."

,,Co se stalo?"

,,Všechno." zhluboka se nadechla a očividně si nevěděla rady.

,,Pořád dokola ta samá písnička, co?"

,,Jo, dokola pořád ta samá a bude to tak i dál." odsekl jsem.

,,Co se to s tebou stalo? Ještě nedávno jsi se mnou spokojeně trávil několik večerů po sobě a ona ti byla ukradená a najednou jsi v háji z toho, že je pryč? Sám jsi ji vyhodil. Pak nechápu, co tě tak hryže?"

,,Chci být s ní a vždycky budu. Nezmění se to ani za rok, dva nebo deset, do hajzlu!" 

Nedíval jsem se jí do obličeje, ale musela být pěkně rozzuřená. Praštila dveřmi až spadl obraz vedle nich ze zdi.

A jak se blížil náš zásnubní večírek, o to víc jsem se cítil nešťastněji. Neuměl jsem ani předstírat ten úsměv. Prostě jsem se tvářil, jak jsem to cítila bylo mi fuk, že si o mně ostatní povídali. Kiařin otec si všiml jako první.

,,Netváříš se zrovna nadšeně. Sice je to tvá třetí svatba, ale úsměv by neuškodil."

,,Omlouvám se, ale je mi zrovna dnes dost nevolno." chápavě se zrovna nezatvářil.

Proplouval jsem mezi lidmi jako loutka, kterou držela Kiara za ruku. Nic a nikoho jsem nevnímal do té doby, kdy vešel Chasan se Sorayou. Vypadala tak božsky a usmívala se. Byl jsem rád, že se usmívala. Alespoň někdo z nás se tak tvářil.

,,Už ji tady máš. Měl bys vyřešit ty papíry." dloubla do mě Kiara.

Necítil jsem se zrovna na to, abych s ní řešil rozvod, ale Kiara mě několikrát urgovala, abych to hned provedl. Ztrápeně jsem se odhodlal zajít k nim a promluvit k Soraye.

,,Mohla bys jít na chvíli se mnou? Potřeboval bych od tebe několik podpisů."

Chasan na ní kývl a ona beze slova šla. Došli jsme chodbou až ke kuchyňskému koutu a poprosil ji, aby tu počkala než ty dokumenty donesu z pokoje. Vrátil jsem se během malé chvíle a našel ji v slzách opřenou o kuchyňskou linkou.

,,Tolik vzpomínek." téměř zašeptala.

Stál jsem tam jako idiot a nevěděl, co dělat. Chtěl jsem ji obejmout a stisknout v náručí, ale neměl jsem odvahu. Podívala se na mě a pak na desky, které jsem držel. Otřela si slzy a vytrhla mi desky z pevného sevření.

,,Kde to mám podepsat?"

,,Adam se po tobě ptal."

Položila pero zpět na linku a podívala se na mě.

,,Co jsi mu řekl?"

,,Řekl jsem mu, že jsi s nemocným dědečkem a až se uzdraví, tak se vrátíš."

,,Oba víme, že to tak není."

,,Kdybys někdy chtěla, udělala bys mu tím radost."

,,Myslíš si, že zvládnu se mu podívat do očí a lhát mu? Navíc jsem to přeci já, kdo může za smrt jeho maminky, ne?"

,,Unáhlil jsem se. Nemůžeš za to."

Popadla pero a podepsala to.

,,Pošli po Chasanovi můj pas." byla na odchodu.

,,Jen abys věděla. Nikdy tě nepřestanu milovat i když budeš s jiným." vzal jsem ji za ruku a otočil si ji čelem k sobě.

,,Jestli to uděláš, tak to bude naposledy!" rozbrečela se a já jsem ji i proti její vůli prostě musel políbit.

Hned na to přestala být proti a vztáhla ruce k mému obličeji, aby mě mohla líbat vášnivěji. Padal jsem vzhůru jako anděl. Chtěl jsem ji držet a nepouštět. Každá vteřina ubíhala neskutečně rychle dokud nás nerozdělily kroky. Vešla Kiara a musela to vidět. Soraya se v momentě vypařila a Kiara na mě zírala, abych jí to nejspíš vysvětlil.

Jak jsem jí měl asi vysvětlovat tuhle situaci? Nalezla mě, jak se líbám se Sorayou.

,,Co takhle mi k tomuhle něco říct?"

Otočil jsem se pro podepsané rozvodové papíry, které jsem jí podal a beze slova odešel.

Bylo mi tak nádherně po tolika měsících, že jsem se musel usmívat celou cestu z kuchyně ven. Dal bych nevím co, abych to mohl někdy ještě zopakovat. Připadal jsem si nabitý energií, plný elánu a dobré nálady. A tak málo mi stačilo.