Inferno II - město hříchů

36. kapitola

Všeho jsem měl plný zuby. Možná to měl být nějaký trest, ale takový život jsem nezvládal. Bahar byla jeden velký omyl a moje rodina mě absolutně nechápala. Matka byla celý večer zticha, což mě docela překvapilo, čekal bych zrovna od ní, že bude nejvíc rýpat, kde má konečně vnoučka.

Otec byl naopak spokojený a zdál se, že mu v životě nic nechybí. Kromě vnoučka.

Chtěl jsem se jen dloubat v jídle, ale už při prvním pozření těch dokonalých karbanátků, jsem si to rozmyslel a podíval se talíři na dno.

,,Byla jsem si pro recept. Nikdy tak dobré falafel neuvařím." přišla matka zpět ke stolu a její nálada se otočila o stoosmdesát stupňů.

,,Kdo je vařil?" zajímala se Sadia.

,,Budeš se divit, ale ta mladší." usmála se a hned se podívala na mě s podivným úsměvem.

Asi ženský nikdy nepochopím. Hned jsem si totiž vzpomněl na onen večer, kdy mi do pokoje přinesla Atifa večeři. Neměl jsem tušení, co si o tom mám myslet. Měla zakázané jen ukázat kus holé tváře a zároveň si drze stoupne do dveří, aby na mě zírala. Měl jsem z toho divný pocit a ještě víc mě vyvedla z míry, když odcházela a opřela se celým bokem o moje tělo. Jako by to udělala schválně. Nevěřil jsem, že by tak silně věřící a ortodoxní dívka udělala něco takového.

Měl jsem z ní divný pocit a nedokázal jsem si vysvětlit proč. Jakoby vyzařovala nějaké teplo nebo světlo, které v tomhle domě chybělo. Nejspíš jí někdo ublížil a měla pochopení v mojí nešťastnou lásku, kterou jsem se snažil poslední dobou přestat řešit. Nevěřil jsem a ani jsem nedoufal, že bych byl úspěšný.

,,Karime?" obrátil se ke mně Khan.

,,Jo?"

,,Ptal jsem se, jestli bys nešel do jednoho klubu. Jako afterparty. Bude tam pár přátel, dlouho jsem je neviděl. Seznámím vás."

,,Jasně."

Bylo mi fuk, kam půjdeme, hlavně daleko odtud.

Neměl jsem myšlenky na to, že bych se snad měl dobře bavit, ale klub na mě působil opojně. Jako bych měl náhle plnou hlavu těch pozlacených lustrů a závěsů nade mnou. Khanův smích se rozléhal mojí hlavou, když jsem znovu nasál z vodnice. Kruci, co v tý vodnici bylo?

Připadal jsem si jako cvok. Věnoval jsem se zrovna něčími dlouhými vlasy, když jsem se probral z delíria, kde jeden silnější zvuk střídal světlo a hlasy okolo mě. Smál jsem se sám sobě jen tím, že jsem zvedl ruku nad hlavu. Zatraceně, čí to jsou vlasy? Dlouhé černé, v nich zlatá ozdobná čelenka a ženské chichotání. Seděla mi na klíně a voněla jasmínem. Dokořán jsem otevřel oči a rozhlížel se okolo sebe.

,,Dej si ještě." podával mi Khanův kamarád náustek od vodnice, abych si potáhl.

,,Co v tom, do háje, máte?" začali se smát jako pominutí.

,,Čokoláda." řekl jeden a smíchem se plácal do stehen.

Tohle mi neudělá obyčejná čokoláda. Zašklebil jsem se a odstrčil tanečnici ze svého klína.

,,Jen si užij. Doma tě nikdy nic takového nečeká." culil se další.

,,To byl Haš, kamaráde. Co tak přiblble zíráš?" plácl mě Khan do ramene a smál se.

Potřeboval jsem ještě trochu, abych se dostal znovu do toho stavu, kdy mě zajímal lustr víc než můj zkurvený život. Čas plynul záhadným tempem a já jsem se částečně probral ve svém pokoji. Někdo se mi pokoušel sundat kalhoty. Určitě to byla Bahar. Vztekle jsem jí vzal ruce a odstrčil.

,,Dej mi pokoj, Bahar."

,,Nejsem Bahar." vstřebal jsem její odpověď.

Chtěl jsem otevřít oči a podívat se, ale viděl jsem jen obrys ženské tváře. Byla tma. Jen malé světlo z koupelny osvětlovalo pokoj. Naklonila se ke mně a snažila mě dostat z trička. Její vlasy zahalily můj obličej a já znovu zavřel oči.

,,Kdo jsi?"

,,Atifa. Měl by sis lehnout. Nevím, co sis vzal, ale nevypadáš oukej."

,,Atifa..." zasmál jsem se, protože jsem si vzpomněl, jak se na mě dívala a teď mě tu svléká. ,,...ale ale, ještě mi dlužíš vysvětlení za tu koupelnu."

,,Nedlužím."

,,Tak mi dlužíš něco jiného." vzal jsem ruku a i když se mi zdálo, že váží asi pětkrát tolik, položil jsem jí na prso.

Čekal jsem, že mě odstrčí nebo okamžitě odejde, ale ona se jen zarazila.

,,Co sis vzal?" změnila téma a já už vlastně vnímal všechno jen do obličeje jsem jí neviděl.

Zatraceně, ona něměla nikáb. Měla snad jen župan? Chtěl jsem se položit na lokty, ale vlastní tělo mě zradilo.

,,Asi hašiš. Khan mě chtěl odreagovat." točil se se mnou celý svět.

Podařilo se jí mě dostat z trička, ale neměl jsem sílu na nic jiného. Hlavou mi blesklo, že mě vlastně nechala, abych si sáhl na její prso, stála nade mnou bez nikábu, co to mělo znamenat?

,,Hašiš? Ty jsi se zbláznil?" ona mi ještě ke všemu tykala.

Slyšel jsem dobře?

,,Do hajzlu, dej mi ještě něco. Chci se napít vodky, čehokoliv. Chci pryč." nabral jsem sílu a začal vstávat.

,,Ne, Karime, lež. Vzbudíš Bahar, když budeš courat po chodbě."

,,Kdo jsi, že mi budeš říkat co mám a co nemám?" popadl jsem jí prudce za ruku a strhl jí na postel.

Neodpověděla ani když jsem se nad ní kolébal pod tíhou opojení. Chtěl jsem se odtáhnout, ale ona si mě nečekaně přitáhla za řetízek a začala líbat. Zatraceně, co jsem to dělal? Už jsem se chtěl odtáhnout a odstrčit jí, když vzala mojí ruku a dala si jí na prso.

,,Tohle je šílený. Za tohle tě otec zabije. Navíc já to ani nechci." odtáhl jsem se, když jsem nabral síly.

,,Doufám, že na to taky nikdy nezapomeneš a budeš litovat, že jsi nepokračoval."

,,Cože?" nechápal jsem.

,,To už jsem ti jednou řekla, Karime, a pak jsi mě líbal."

Tohle už bylo na mojí hlavu příliš. Víčka jsem měl těžký a na rukou už jsem se neudržel ani vteřinu. Svalil jsem se vedle ní na posteli a pak jsem cítil její rty na mojí tváři.

,,Co to děláš?" dostal jsem ze sebe.

Nedokázal jsem se hnout natož otevřít oči. Silou opojení jsem zůstal ležet a vnímal něčí rty, jak mě líbají a něčí ruce, jak se mě dotýkají. Bylo to jako extáze. Cítil jsem její rty, jak putovaly po celém mém těle. Vnímal jsem sám sebe, jak se třesu blahem. Neměl jsem tušení, co se se mnou dělo, ale musel jsem být určitě v nebi.