Inferno II - město hříchů

17. kapitola

Krčila jsem se v posteli a už jsem neměla ani slzy. Byla jsem si jistá, že po tomhle se odtud nedostanu. Telefony byly odpojené a dveře zamčené. Nemohla jsem se v žádném případě dostat ani na ulici.

Navid se vrátil až pozdě večer a já jsem mu nejspíš dlužila omluvu a vysvětlení.

,,Co tu děláš?" lekl se mě, když jsem za ním vešla do kuchyně.

,,Chtěla jsem s tebou mluvit."

,,Ty, mi nelez na oči. Můžeš být ráda, že tě nezbiju jako malé dítě." zvedl ukazováček, aby mi pohrozil.

,,Já vím. Vlastně jsem to čekala." sklopila jsem oči.

,,Radši zmiz." odklonil hlavu stranou.

,,Navide, prosím tě promiň." nahrnuly se mi do očí slzy.

,,Tohle se nedá odpustit. Vždycky jsem s tebou jednal dobře. Pomohl jsem ti a ty jsi se mi takhle odvděčila?"

,,Promiň, Navide, promiň."

Bylo to zbytečné. Možná tím, že to bylo čerstvé, ale Navid byl neoblomný. Choval se ke mně jako bych neexistovala a ignoroval mě den co den. Byla jsem jako v base. Ani Adam nebyl doma. Neznala jsem nic jiného než pláč, Navidovu ignoraci, opovržení a jeho pozdní příchody.

Myslela jsem si, že večery tráví s Adamem, ale jednoho dne přišel s Kiarou a moc dobře se bavili. Zaslechla jsem jen pár vět, ale do smíchu mi nebylo. Ona s ním flirtovala jako o závod a on se culil jako puberťák. Dělalo se mi zle.

,,Jíš vůbec? Hodně jsi shodila." sjel mě Navid pohledem u jedné ze snídaní.

,,Tebe to zajímá?" otočila jsem se na něho s opuchlýma očima.

,,V sobotu bude mít kolega z práce narozeniny ve velkém stylu a musím přijít s tebou nebo by si lidi povídali a to nechci." zbystřila jsem.

,,Jako že mě po třech týdnech vezmeš ven?" posadila jsem se k jeho stolu a zírala na něho.

,,Tak se pořádně najez, ať si o tobě nemyslí, že jsi nemocná." přikývla jsem.

Těšila jsem se, i když jsem tušila, jak bude večer probíhat. Navid mě téměř ignoroval a já jsem nesměla říct ani slovo. Jen se usmívat jako cvičená opice.

Šaty mi určil a já jsem se směla jen hezky nalíčit a učesat. Ačkoliv jsem byla spokojená, i zrcadlo mi napovídalo, že nejsem šťastná.

,,Diano?" usmála jsem se na sestřenku.

,,Ráda tě vidím, jak se ti daří?" sjela mě rentgenovým pohledem.

,,Fajn." zalhala jsem, protože jsem jí nechtěla dělat starosti a dávat jí za pravdu, jak jsem se tehdy unáhlila a vdala se za Navida.

,,Nevypadáš na to."

,,Není mi dobře."

,,Jsi těhotná?"

,,Ne, ale co ty?"

,,Já? To snad ani nestojí za řeč. Možná jsem měla udělat něco jako ty. Jsem tam jako vězeň. Má ještě dvě ženy. Vůbec se se mnou nebaví, protože jsem se pokusila utéct a pak mě příšerně zmlátil." sklopila oči.

Trhalo mi srdce, že jsem se musela tolik přetvařovat a ještě ke všemu, když měla takové trápení a já jsem jí nedokázala pomoc. Sama jsem na tom nebyla lépe, až na to, že na mě Navid nevztáhl ruku.

Nicméně jsem se hodlala odreagovat na baru, kde se dal sehnat i alkohol. Naklopila jsem do sebe rovnou čtyři rundy nějaké pálenky a sotva jsem se otočila, už jsem viděla na parketu, jak Navid tančil s Kiarou. Ta si to očividně užívala. Měla jsem takový vztek, že jsem si poručila další várku několika panáků.

,,Mírni to, kotě." přiběhl se starat Chasan.

,,Ještě ty jsi mi tu chyběl." obrátila jsem oči v sloup.

,,To já moc dobře vím. Škoda jen, že nám to nevyšlo. Každopádně nabídka stále platí. Jednoho dne se tě Navid vzdá a já si tě od něho koupím. Já ale nebudu tak ohleduplný. Budeš mojí sexuální otrokyní a budu tě šoustat od rána do večera." usmíval se přiblble.

,,Jdi se vycpat, kreténe."

,,Jsi na dobrý cestě. Navid tě každou chvíli vymění za Kiaru. Co s tebou? Kiara se mu postará o Adama a navíc luxusně kouří ptáky." zamračila jsem se na něho.

,,Drž klapačku, prase jedno."

,,Až to Navid zjistí, nemáš šanci. Leda bys mi předvedla, že to umíš taky a já se přimluvím."

To jsem už nevydržela a dala jsem mu facku. Chasan se tomu smál, ale Navid nic nepochopil a přiběhl si pro vysvětlení. Chasan odešel a já pod vlivem alkoholu a vzteku zároveň mu pěkně odsekla.

,,Co se stalo? Proč jsi mu dala facku?"

,,Co je ti do toho?"

,,Je mi do toho hodně. Jsi moje žena."

,,Vážně? Že to tak vůbec na tom parketě nevypadá." zamračila jsem se na něho a pádila kamsi na balkon, abych se nadýchala vzduchu, ale Navid se se mnou nepáral a stiskl mě za ruku tak pevně, že mi začínala snad modrat.

Nemohla jsem na sobě dát nic znát a tak jsem nahodila spokojený výraz a utíkala za Navidem jako pejsek, zatímco se loučil s přáteli.

,,Ty už jdeš?" zajímala se sladkým hláskem Kiara.

,,Už musím."

,,Ani jsme si pořádně nezatančili. Co kdybys přišel zítra ke mně?" řekla polohlasně, ale já to slyšela až moc dobře.

,,Zavoláme si." zamrkal na ni a já se cítila příšerně.

Nezapomněla po mně hodit úsměv, za který jsem ji chtěla nakopat zadek. Okatě po něm jela a ani jí nevadilo, že je ženatý se mnou.

Neměla jsem tušení, jestli se jí zmiňoval o tom Dubaji, ale tušila jsem, že ano.