Inferno II - město hříchů

5. kapitola

,,Jdeš s námi do toho aquaparku?" klepali nám na dveře všichni.

,,Victor jde, ale já nemůžu. Dědeček mi volal, že potřebuje doprovod na jeden večírek."

,,Ale večírky jsou přeci večer." ohrnovala nos Bibi.

,,Jo, ale já nemám plesovou róbu a netuším co s vlasy."

,,Počkej, děda určitě bude chtít, abych šla taky." zamávala Diana mobilem a šklebila se na nepřijatý hovor.

,,Tak pojď, aspoň nebudu sama mezi cizími."

Nakonec jsem Dianu přemluvila a ostatní se vydali do aquaparku bez nás. Trošku mě to mrzelo, ale byla jsem zároveň i zvědavá na ten přepych.

Babička s dědou vyšilovali jako by šlo o jejich večírek a neustále se za námi chodili dívat, jestli už jsme připravené. Dianě dokončovala kadeřnice drdol a já jsem si ještě dodělávala třpytivé linky nad řasy.

Vypadali jsme jako bychom vyráželi na ples. Diana v rudých šatech přes jedno rameno a já v tmavě modrých upnutých, které se pod zadkem rozšiřovaly se spoustou třpytivých kamínků.

Před honosným sídlem nás vysadila limuzína a nestačila jsem se divit. Diana měla celou dobu udiveně otevřenou pusou a zavřela ji až když ji babička upozornila.

,,Pojďte, představím vás." táhl nás děda k neznámému hostiteli.

,,Chalíd Abrahim Al Ras." vyjmenoval nám celé jeho jméno.

,,Je mi nesmírnou ctí poznat vaše vnučky, Ahmede."

,,Všechno nejlepší." dodala ještě Diana a jeho následný zájem o Dianu se mi přestával líbit.

Nabídl se, že jí provede domem a dědovi se to očividně zamlouvalo. Mě hned představil dalšímu zafáčovanýmu vládci okolo padesáti a málem jsem omdlela. Dědeček se na mě podíval stylem, který říkal, že by se mu hodilo, kdybychom si padli do oka. To se spletl, nebyla jsem na mumifikované padesátníky s pivním pupkem a prošedivělým plnovousem.

,,Jak se vám líbí v Bahrajnu?" zeptal se Mehmet.

,,Moc. Ačkoliv se to rodičům nelíbilo, chtěla jsem tu nějaký čas zůstat a poznat místní kulturu."

,,Nevypadáte jako místní, o to víc jste pro zdejší muže atraktivnější. Vaše matka musela být nádherná žena." pousmála jsem se, ale nějak jsem neměla co říct.

,,Chcete se tu provdat?" zaskočil mě.

,,O tom jsem nepřemýšlela, ale přítele ..." čapnul mě za ruku dědeček a pošeptal mi do ucha něco šíleného.

,,Opovaž se vyprávět, že chodíš s tím bačkorou." stiskl mě tak moc, až mě začala ruka bolet.

Přikývla jsem.

,,...přítele zatím nemá." hodila jsem po něm nechápavý pohled.

,,Omluvte mě."

Vzala jsem si dědu stranou.

,,Otec ví o tom, že tady tohle provádíš?"

,,Otec ví prd. Já chci pro tebe to nejlepší."

,,Nehodlám se vdávat a už vůbec ne za toho páprdu."

,,Neříkej to nahlas. Je to jeden z nejbohatších šejků v zemi."

,,A kolikátá žena bych byla?"

,,Na to se vykašli. Měla by ses dokonale."

,,Otec by o tom měl vědět."

,,Jestli hodláš dát vědět tvým rodičům, už nikdy neuvidíš svůj pas a postarám se, aby tě na letišti nepustili."

,,Cože?"

,,Se mnou si nezahrávej, Sorayo. Stačí, že to podělal tvůj otec a oženil se s tvojí matkou.Nevíš, čeho jsem schopný." pustil mi ruku a já si začala třít bolestivé místo.

Byla jsem znechucená a neměla jsem náladu tu už být. Postavila jsem se se skleničkou šampusu k baru a o kus dál se postavil někdo mě dobře známý. Byl to Navid a než si mě všiml, stihla jsem si ho prohlédnout v dobře padnoucím obleku. Povídal si s nějakými muži a dobře se bavili.

Musela jsem udělat něco, aby si mě všiml, ale než jsem stihla zareagovat v mém zorném poli se objevil Mehmet.

K mojí smůle se samozřejmě Mehmet s Navidem znali a u baru spolu prohodili pár slov. Navid se postavil bokem ke mně a Mehmet mě měl čelem. Jeho úsměv ho okamžitě přilákal a Navid se podíval směrem, kterým se Mehmet usmíval.

Okamžitě jsem do sebe nalila celý obsah šampusky a položila ji na bar. Oba se ke mně blížili a já začala panikařit.

,,Sorayo, dovol mi, abych ti představil Navid Jamil Khalífa, syn mého dobrého přítele."

Podala jsem mu ruku, protože jsme vlastně nebyli s Navidem oficiálně přestaveni.

,,Omluvte mě, jen popřeji hostiteli." opustil nás Mehmet.

,,To je ten tvůj přítel?"

,,Zbláznil ses?" nahodila jsem zhnusený výraz.

,,Promiň, už musím." otočil se a chystal se odejít.

Nechápala jsem, proč se najednou tak choval. Vždyť mě zval na rande a najednou...nejspíš ztratil zájem. Copak jsem se k němu zachovala tak, že se o mě přestal zajímat?

,,Proč jsi Dianu žádal o moje číslo?" otočil se.

,,Tady ne, krásko." podíval se směrem k Mehmetovi a pak bez dalšího slova odešel.

Víc zmatená jsem už být nemohla.