Inferno II - město hříchů

9. kapitola

Než jsem všechno umyla stihla jsem i odjezd toho Khana domů. Proto jsem ještě papadla nějaké nádobí a hodlala ho odnést do kuchyně.

,,Ty ještě nespíš?"

,,Teď jsem to dodělala a ještě jsem chtěla odnést aspoň tohle." popošel ke stolu a popadl taky nějaké skleničky.

,,Díky, dobrou." položil je na linku a dal se na odchod.

,,Proč jsi vůbec před pár dny tak náhle zmizel uprostřed hovoru?" zastavil se a podíval se na mě.

,,Na něco důležitýho jsem si vzpomněl."

,,Vážně?" zatvářila jsem se jako bych mu to vážně nevěřila. ,,...to muselo být hodně důležitý, když jsi mě málem shodil tím spěchem z postele.

,,Promiň." sledoval mě napjatě, jak zhasínám světlo.

Odpoledne jsem zašla za Bahar, abych zjistila, co se stalo, že nebyla ani na snídani a ani na obědě.

,,Nemám hlad. Karim mě stejně bere jako zbytečnost."

,,Potěšilo by ho kdybys s něčím jen trochu pomohla."

,,Dayo, já vím, že jsem mladá a pro něho i hloupá, ale copak si zasloužím aby se na mě nikdy ani mile neusmál nebo nedotkl?"

,,To tě hryže?"

,,Prostě ho asi nepřitahuju a ještě ke všemu nic nemumím."

,,Všechno se dá naučit."

,,Neumím se ani líbat, proto se vůbec nedivím, že ho to neláká. O svatební noci budu jako kopyto."

,,Nebudeš. On tě povede."

,,Nemůžu ležet jako prkno a čekat až si dodělá svoje." začala jsem se strašně smát.

,,Takhle z toho nebudete mít nic oba."

,,Bude to trapný."

,,Co chceš vědět? Pomůžu ti. Chceš se ho umět dotýkat?"

,,Něco co chlap jako on přivítá."

,,Nauč se pracovat s tím dole. Je to jako ovladač od televize. Věř mi." smály jsme se.

,,Hmm, ještě se k němu dostat blíž než na dva metry."

,,Jestli tohle je tvoje košilka na spaní, tak se mu ani nedivím." vytáhla jsem nějakou košili až na zem s dlouhými rukávy.

,,A v čem spíš ty?"

,,V tomhle bych se upekla."

,,Stejně to nepomůže. Jak u vás ve Státech dělají dojem ženy na muže?"

,,Musím půlku vynechat. V minisukni tu asi chodit nebudeš."

,,A ty tu chodíš v mini proč?" usmívala se.

,,Je tu vedro a ty spáleniny se ještě úplně nezahojily. Faran mi na to nic neřekl, pokud jsem prý doma, nevadí mu to."

,,Taky fakt. Co bys tedy udělala, abys sbalila někoho jako je Karim?" nadechla jsem se.

,,Mluvila bych s ním, co dělal celý den, jak bylo v práci. Ptala bych se ho, zajímala bych se o něho. Dívala se mu do očí, když mluví. Snažila se ho dotýkat. Třeba jen letmo. Položit si při hovoru dlaň na jeho ruku nebo stehno. Používala dvojsmysly."

Kdyby se nerozrazily dveře, mluvila bych dál. Vešel Karim a zdál se mi nějaký vysmátý.

,,Jdete na večeři?"