Inferno II - město hříchů

40. kapitola

Jeden hloupý polibek a já na něho myslel každý den jako idiot. Kladl jsem si dokola otázky, zda to udělala, protože si chtěla vyzkoušet svoje city nebo to udělala, jen aby si vyzkoušela ty moje. Jenže mně to bylo fuk. Já bych jí v tu chvíli přiznal cokoliv a popravdě.

Onen večer jsem se vracel z práce a zastavilo u vchodu cizí auto. Když jsem se otočil, poznal jsem Maxe.

,,Máš chvilku?" zatvářil se vážně a kývl ke spolujezdci.

Obešel jsem auto a posadil se vedle něho.

,,Musím říct, že jsi mě velice zklamal. Měl jsem tě za někoho jiného."

,,Co přesně myslíš? Vraždu mojí ženy nebo to, jak jsem si dovolil vyhnat Sorayu z domu. Je teď svobodná. Může si dělat co chce. V ničem jí nebudu bránit."

,,Soraya je moje dcera a nelíbilo se mi jakým způsobem jsi to s ní ukončil, aniž by sis to nenechal projít hlavou. Lituješ toho?" podíval se mi do očí jako by snad věděl, že ano.

,,Doufám, že ti udělá dobře, když řeknu, že máš pravdu."

,,Udělalo by mi líp, kdyby se nevodila po Manáma za ruku s cizím chlapem, který se o ní stará, zatímco je vdaná za tebe." polilo mě horko.

,,Vodila za ruku?" svraštil jsem čelo.

,,Ano. Myslel jsem si původně, že jsi to ty a najednou na mě zíral úplně někdo jiný. Soraya mi vysvětlila, že to skončilo. Ale nejsem tu, abych tě poučoval. Jen ti děkuju za pomoc a zároveň mě mrzí, že už nepatříš do mojí rodiny."

Co jsem na tohle mohl říct? Maximálně si tak dát facku. Rozhodně bych nečekal, že by se mohl Chasan se Sorayou vodit za ruku. Nikdy na tohle nebyl a najednou se karta obrátila.

Přípravy na tu prokletou svatbu byly v plném proudu. Čas utíkal jako blázen a další tři měsíce utekly jako voda.

Lhal bych, kdybych řekl, že jsem se Chasanovi a Soraye nevyhýbal. Po tom polibku jsem si myslel kdoví co a pak se dozvídám, že to bylo úplně zbytečné.

,,Tak jdeme do postýlky." zavelel jsem Adamovi, který se podíval na Kiaru, jako by se něco stalo.

,,Půjdeš mě dnes uspat ty?"

,,Ale jasně." čapl jsem ho za ruku a vedl do pokoje.

,,Tati, já ti to nesmím říct, ale slib mi, že mi Soraya nevynadá." nechápal jsem o čem to mluvil.

,,Co ti mám slíbit? Co se stalo?"

,,Kiara mi říkala, že by mi Soraya hodně vynadala, kdybych ti to řekl."

,,Nikdo ti nevynadá. Co mi nemáš říkat?"

,,Dneska jsme šli s Kiarou do hračkářství a potkali jsme tam Sorayu. Měla velký bříško a já vím co to znamená. Budu mít brášku nebo sestřičku, že jo? Budu mu půjčovat hračky." roztřásl jsem se a zůstal jako opařený.

Srdce mi bušilo jako při maratonu a nedokázal jsem pořádně nic odpovědět.

,,Kdy se vrátí?" pokračoval Adam.

,,Zavolám jí, ano?" snažil jsem se zachovat klid a usmívat se dokud neusne.

Tuhle informaci jsem si musel ověřit. Připadal jsem si jako idiot, ale musel jsem zjistit, kde byla pravda. Nedokázal jsem si představit, že by Soraya otěhotněla tak brzy a ještě s Chasanem. Třásl jsem se nervozitou a vzteky zároveň. Čekal jsem v autě u jejich domu asi dvě hodiny, než se otevřely vrata a kamsi jeli. Vyrazil jsem za nimi a zaparkoval na parkovišti u nedalekého nákupního centra.

Bohužel jsem na ní neměl moc dobrý výhledem​ a tak jsem musel vyjít ven a následovat je až dovnitř. Vyjel jsem po eskalátorech do patra a hledal očima vínové triko, co měl na sobě Chasan. Zašli do hračkářství a už to mi přišlo divné. Nicméně jsem se nervově ještě držel dokud jsem mezi regály nezahlédl Chasana, kterak Soraye hraje na těhotenském břiše divadlo s čepičkami.

,,Podívej se jak mu sluší ta modrá." tlemil se Chasan.

,,Nech si to. Bude to jasná holčička."

,,Vezmu radši žlutou."

Cítil jsem se zhnuseně a vzpomněl jsem si na jeden rozhovor s Kiarou, když si stěžovala, že nemůže mít Chasan děti. Svitla u mě malá naděje, že by třeba mohlo být moje a ona mi to jen zatajila.

S veškerou odvahou, která ve mně byla, jsem se ukázal před Chasanem, kterého okamžitě přešel smích.

,,Co je?" divila se Soraya, když se na mě Chasan upřeně díval a netušila, že za ní stojím.

,,Ahoj Navide." škubla sebou a otočila se na mě.

Díval jsem se Soraye na břicho a tentokrát už bouchnul.

,,A tohle mi, kamaráde, vysvětlíš jak?"

Chasan však mlčel a Soraya se očividně styděla, protože uhýbala pohledem.

,,Jdi zatím zaplatit, prosím tě." řekla mu a on jí něco pošeptal do ucha.

Podívala se na mě a zhluboka se nadechla.

,,Tak co bys rád?"

,,Co bych rád? Co třeba mi tohle vysvětlit?" ukázal jsem na její břicho.

,,Jsem těhotná."

,,To jsem poznal. Nejsem idiot." odsekl jsem a čekal, co poví dál.

,,Tak co chceš vědět? Jestli je to s tebou?" začala se usmívat.

,,Poslouchám."

,,Co chceš slyšet? Že je to tvoje? Promiň Navide, ale co by to změnilo?"

,,Myslíš si, že bude Chasan dobrej otec? Pomalu každý den randil s jinou. Odkopl tvojí kamarádku, pokud si pamatuješ a najednou je svatej?"

,,Rozhodně bude lepší otec než ty." ranila mě.

,,Takže je to jeho?" třásl jsem se.

Jen přikývla, otočila se a zmizela mezi regály. Chtělo se mi tak příšerně brečet. Vypadl jsem odtamtud a zamířil opět na místo, kde jsem měl útočiště už minule. Bohužel naposledy jsem se podíval vodce na dno a dnes jsem se mohl utápět tak maximálně ve svých slzách.

Celé odpoledne jsem se nehnul a nezvedal telefony. Bylo mi všechno fuk. Měl jsem se za pár dnů ženit a cítil jsem se tak mizerně jako ještě nikdy životě.

Brečel jsem jako malý dítě a měl chuť se někde ztratit.