7. kapitola

421 26 1
                                    

Dost mě překvapila Bahar, která odmítala tak banální práce. Hodlala jsem se před Karimem vytáhnout a nabídla jsem se, že to udělám za ní, aby věděl, že umím být vděčná.

Jen jsem trochu nechápala, proč beze slova odešel, když jsem začala převlékat postel. Normálně jsme se bavili a on najednou zmizel.

Ráno měli přijít nějací řemeslníci a měli namontovat nějaké pomůcky do pokoje. Bohužel jsem tam s nimi musela celou dobu být a nebylo mi to vůbec příjemné.

,,Zdravím." vešel konečně Karim zvesela.

,,Budeš tu teď s nimi?"

,,Musím vynosit ještě nějaké kufry, co už jsem od babičky dovezl."

,,Udělám to já. Buď tu s nimi." dodala jsem potichu.

,,Proč?"

,,Nedělají nic jiného než, že na mě blbě zíraj." naklonila jsem se blíž.

,,Jo tak to se ale nediv."

,,Jenže já na těch nohách nic nesnesu."

,,Mně to vysvětlovat nemusíš."

,,Taky vás zdravím, madla ve sprchovém koutě už jsou, u záchodu také. Teď ještě ke schodům." podíval se zrychleně na Karima a následně se na mě začal usmívat.

,,Tak to dodělejte, my máme ještě jinou práci." dodal Karim a vedl mě pryč z pokoje.

,,Tak jsi měla říct Bahar." řekl za rohem.

,,Bahar telefonovala se svojí sestřenicí."

,,Dvě hodiny?" přikývla jsem a on zavrtěl naštvaně hlavou.

,,Co maj asi za práci? Myslíš, že jí šel naložit?" začali chlápci v koupelně konverzovat.

,,Kde se na takový chodí?"

,,Musíš mít prachy a pak ti bude doma chodit i nahá."

,,Za tudle bych dal možná víc než za mojí starou." smáli se a my se s Karimem na sebe zašklebili.

,,Já bych si jí hned přestavil nahou, ale to bych tu nesměl vidět tebe." Karim vystartoval za nimi, ale mě to trochu zvedlo sebevědomí.

,,Pánové, ukliďte si to tady a pošlete mi fakturu. Takové nemístné poznámky jste si mohli ušetřit."

,,Moc se omlouváme, pane Tahire. Nechtěli jsme se chovat nevhodně."

,,Ale chovali jste se."

,,My už půjdeme. Jste to ale šťastný chlap."

Vylifroval je jako by měl v ruce bič. Hodili na mě ještě přiblblý úsměv a vypadli.

,,Co se stalo? Ještě není hotové schodiště?" přišel Faran.

,,Dodělají ho jindy nebo jiní chlápci."

,,Co se stalo?"

,,Měli kecy na Dayu." poohlédl se na mě, usmál se a odešel s nimi.

,,Stalo se něco?"

,,Ne. Jen to nebylo příjemné. Nemůžu na těch nohách nic vystát takže musím mít sukni. Omlouvám se."

,,Jsi doma, to je v pořádku. Jen příště řekni někomu jinému. Nemám teď příliš času na tebe, ale určitě příští týden spolu strávíme nějaký čas, ano?"

Pokrčila jsem rameny a neurčitě kývla.

,,Každopádně u nás máš obří plus za tu výpomoc za Bahar. Karim poslední dobou nešetří chválou, že ses dala do sebe." zamrkal na mě.

Pokud to říkal Karim, tak jsem se cítila hned lépe.

Následující večer měl přijít na večeři Karimův kolega a kamarád z práce jistý Khan. Bahar sice dostala nějaké instrukce od Karima, aby udělala pohoštění, ale v podstatě tu jen asistovala a uzobávala, občas položila nějaký ten talíř na stůl.

Haife mě naučila spoustu receptů a vyprávěla mi všechno možné o téhle rodině. Sadii zemřel syn v osmi letech, byl těžce nemocný a ona se s tím nikdy nesmířila. Karim je proto jediný nástupce po Faranovi. Nejspíš proto přišel s tím, že se znovu ožení, abych mu i já přivedla na svět potomka, ale to se spletl.

Hostinu, kterou jsme s Haife přichystaly byla úžasná a Faran se nestačil divit, že jsme přichystaly tolik jídla. Od salátů, domácího chleba až po kuřecí směs s rýži, kterou Bahrajňané berou za své národní jídlo.

Když pak přišel Karim s Khanem, rozzářily se mu oči a usmíval se na Bahar.

,,No vidíš, když chceš, tak umíš."

Jenže to zaslechla i Haife a ta ho okamžitě vyvedla z omylu.

,,Houby Bahar, my s Dayou. Ta nehnula ani palcem, pokud nepočítám, že to sem odnesla s hubou plnou keců." hodily na sebe jedna s druhou zamračený pohled.

,,V tom případě vám moc děkuju." usmál se i na mě, když jsem pokládala talíře na stůl.

Usmála jsem se na něho zpátky a podívala se na Khana, aby nás třeba taky představil.

,,Takže Khane, tohle je Diana, Faranova snoubenka."

,,Moc mě těší. Na první pohled bych ani nepoznal, že nejste z Bahrajnu." sjel mě od hlavy k patě.




Inferno II - město hříchůKde žijí příběhy. Začni objevovat