Inferno II - město hříchů

20. kapitola

Asi jsem se totálně zblíznil. Daya mě donutila si to s ní rozdat v nějakém cizím domě za přítomnosti Bahar i mého otce. Cítil jsem se sice skvěle a plný energie, ale byl jsem z toho trochu vykolejený.

Jako první z koupelny odešla Daya a po pár minutách teprve já. Zdálo se být všechno v pořádku až na všímavou Bahar.

,,Kde jsi byl?"

,,To ti mám hlásit, že jdu na záchod?"

,,Můj otec dostal infarkt, potřebuju odvézt do nemocnice." zatvářila se nešťastně a objala mě.

Neváhal jsem ani chvíli a zmizel s Bahar z párty. Zatímco jsem čekal v nemocnici s Bahar, znovu jsem si v hlavě přehrával ten incident v koupelně. Bože, jak já jsem to chtěl zažívat znovu a znovu.

,,Vnímáš?" dloubla do mě Bahar.

,,Jasně."

,,Říkala jsem ti, že můžeme jet, že už je na tom otec lépe." hodila po mně tak nějak nezvyklý pohled.

Měl jsem plnou hlavu toho, co se stalo a Bahar mě v ten okamžik vůbec nezajímala. Vrátili jsme se až pozdě večer a otec s Dayou už byli zpět z oslavy. Seděli společně v obývacím pokoji a povídali si, což mě dost překvapilo. Nicméně jsem na sobě absolutně nedal nic znát a s unaveným a otráveným výrazem jsem šel do své ložnice. Byl jsem zvědavý, co se tam řešilo, ale musel jsem do sprchy, abych zazdil svojí zvědavost.

Ráno jsem vstával dřív, abych se dal do nějaké práce v mém domě a trochu zahnal myšlenky na všechno okolo mě, ale střetli jsme se s otcem u snídaně.

,,Už bys měl pomalu dokončovat." usmíval se a hodlal mi opět nadhazovat svatbu s Bahar.

,,Tak rovnou řekni, že už mě chceš s Bahar vylifrovat."

,,To neříkám. Dům je dost velký pro všechny."

,,Dost o mně, co ty a Diana?" umíral jsem zvědavostí.

,,Vzdávám to."

,,Co to znamená?"

,,Už jí nechci. Jsem pro ní starý a nezajímavý." pousmál jsem se.

,,A co s ní bude?"

,,Nabídnu ji pár známým."

,,Kolik za ní?"

,,Za polovic, co jsem jí pořídil." opřel se ležérně o žídli.

,,Možná bych ti ty prachy dal." pobaveně se na mě podíval.

,,Nezvládáš Bahar a chtěl bys druhou?"

,,Bahar neumí hodně věcí, co Diana umí."

,,Pro mě za mě. Máš jí mít." znuděně pokrčil rameny, napil se čaje a odešel.

Byl jsem docela v šoku. Ani jsem tohle neměl v plánu, ale tak trochu jsem jí dlužil pomoc za to, jak mě nepotopila.

Domluvil jsem se s otcem, aby o tom nikomu neříkal a už vůbec ne Bahar ani Daye. Hodlal jsem jim to říct po svém.

Vrátil jsem se raději až okolo půlnoci, abych se nemusel s nikým potkat a jako na potvoru Bahar za mnou přišla až do ložnice.

,,Co potřebuješ?"

,,Co máš s Dianou?" polkl jsem na prázdno a podíval se na Bahar.

,,Cože?"

,,Nedělej ze mě blbce. Včera jsem se ujistila, když jsem tě objala a cítila z tebe její parfém."

Vlastně jsem to nemusel už tolik zapírat, když bude moje žena.

,,O co ti jde?"

,,Chci být tvoje před svatbou." svlékla si župan a stála přede mnou jen v kalhotkách a podprsence.

,,Nezlob se, Bahar, ale takhle to nefunguje."

,,Ne? Takže mám jít za tvým otcem a všechno mu říct?"

Usmál jsem se. Nevěřil jsem jejím výhružkám a mávl jsem nad tím rukou.

,,Jdi si lehnout, Bahar. Výhružky na mě nefungují." řekl jsem zřetelně a vytočeně.

,,Ale s ní chrápeš jako by nic."

,,Vypadni!" hodil jsem po ní župan a otevřel jí dveře.

Musela být pěkně naštvaná. Neřešil jsem jí a neměl jsem z ní strach.

Ráno u snídaně jsme se sešli celá rodina a řešilo se propuštění z nemocnice naší babičky. Bahar vedle mě seděla s nafouklou hubou a naopak Diana byla jako hromádka neštěstí, div se nerozbrečela.Vůbec nenavazovala ani oční kontakt, jen se nimrala v jídle a sotva něco snědla.