Inferno II - město hříchů

22. kapitola

Nikdy by mě nenapadlo ani ve snu, že by Diana normálně zdrhla. Jen jsem stál u auta a musel jsem se smát. Neměla kam utíkat. Bahrajn byl příliš malý a ona neměla ani cent.

Během okamžiku odjížděl autobus, který mířil do Askaru. Nebylo těžké si zjistit, které autobusy v ten moment odjely a kam. Na druhou stranu Manáma nejspíš nejela a tak jsem to tipnul na Askar. Nasedl jsem do auta a za půl hodiny jsem byl na místě. Internet v mobilu mi spoj našel a měl dorazit až za dvacet minut, což jsem uvítal.

Postavil jsem se k příjezdům, abych si jí všiml a skutečně vystoupila. Musel jsem se smát.

Mířila k přístavu, kde našla tu největší loď a dohadovala se s kapitánem. Tady by to měla holka zpečetěný. Nastoupil jsem chvíli po ní a vysvětlil jsem kapitánovi, že je to moje žena a že si jí s dovolením odvedu. Chlápek se smál a byl očividně na mojí straně.

,,Možná si myslíš, že jsem idiot, ale nejsem." postavil jsem se vedle ní u zábradlí,

,,Proč jsi mě nenechal jít?" periferně se na mě podívala.

,,Vážně si myslíš, že by tě samotnou vzali do Abu Dhabí? Čekalo by tě tak patnáct čísel a pak by tě vyhodili z lodě u břehů Kataru."

,,Tobě to může být fuk, ne?"

,,Možná jsem si tě oblíbil a není mi jedno, co se s tebou stane."

,,Radši skončím jako děvka dvaceti námořníků na jednu noc než jednomu hnusákovi na celý život." začaly se jí po tvářích kutálet slzy.

,,Slíbil jsem ti, že ti pomůžu a tak se taky stane, ale musíš být trpělivá a věřit mi. Takhle mi to zrovna neulehčuješ. Nehodlám tě denně nahánět po Bahrajnu."

,,Tak proč mě chodíš ukazovat nějakému Emirovi?"

,,Protože to tak chtěl Faran. Nemůžeš brát všechno doslova."

Chtěl jsem jí říct, jak to ve skutečnosti bylo, ale musel jsem si být prostě jistý, že to co dělám bylo správné. Vzít si Dayu nebylo jen tak. Hlavně jsem si úplně nebyl jistý jak na sebe budou reagovat s Bahar, až se to provalí.

Posadil jsem Dayu do auta a vrátil se s ní zpět do domu. Už se stmívalo a celý dům byl v obývacím pokoji a připravovali se na oslavu návratu babičky z nemocnice.

Bahar nás jedovatě sjela a stejně tak divně koukala i moje matka. Mně bylo fuk, co si myslela celá rodina. Jediný kdo mohl něco ovlivnit byl otec a s tím jsem byl domluvený.

Proč Dayu trochu nepozlobit, když už dělala nepříjemnosti, tak jsem si hodlal nechat tu novinu pro sebe i nadále.

Hodil jsem se do gala a posadil se za stůl. Všichni byli v dobré náladě s výjímkou Bahar. Tvářila se jako by chtěla Daye vypíchnout oči a narvat mi je do zadku.

Ačkoliv Daya se v průběhu večeře přestala usmívat také. Neměl jsem tušení, co se zase stalo nebo kdo jí co řekl, ale já jsem se snažil tvářit spokojeně, protože jsem dokončoval barák a neměl jsem důvod se netvářit spokojeně.

Šlo se spát až téměř po půlnoci a chvíli přede mnou šla Daya. Chystal jsem se s ní ještě promluvit a proto jsem nenápadně vpadl k ní do pokoje.

,,Jsi v pořádku?" všiml jsem si, že byla po večeři nějaká přešlá.

,,Jo, už je mi líp. Mám nervy v kýbli, takže jsem trochu rozklepaná."

,,Já vím, že nejsi v situaci, kdy bys měla zářit jako sluníčko, ale věř mi, že to všechno vyřeším." přistoupil jsem k ní blíž a pramínek vlasů jí zastrčil za ucho.

,,Kéž by."

Vzhledem k tomu, že měla být moje žena, nedělal jsem si žádné vrásky s tím, kdyby někdo hodlal přijít. Prostě jsem s ní skončil v posteli a nehodlal odcházet jako duch nad ránem, aby si toho nikdo nevšiml.

Bahar mi byla ukradená a její starosti jsem neřešil.

Probudit se do slunečného rána a vidět ten nejkrásnější obličej před sebou na polštáři byl pohled k nezaplacení. Spokojeně jsem jí vlepil pusu na tvář a oblékl se. Takhle nějak jsem si život dovedl představit. S Dayou...

Celý víkend jsem musel dokončovat na domě poslední do dělávky před stěhováním. Když jsem se v neděli večer vrátil byl jsem trochu v šoku, když mě máti poslala rovnou do nemocnice.

,,Daya se pohádala s Bahar a pak jí odvezl Faran do nemocnice. Nevím, co se stalo."

Doufal jsem, že jí ta potvora nic neprovedla a tak jsem upaloval za nimi. Otec mi telefon nebral a já jsem byl čím dál tím víc nervózní.

Dorazil jsem na oddělení a všiml si konečně otce, sedícího na laivčce před vyšetřovnou.

,,Co se stalo? Matka říkala, že Bahar něco..."

,,Myslím, že budeš velice překvapený." civěl na mě pohledem nic neříkajícím.

Zdál se mi pobavený, naštvaný a nevěřícně zíral do zdí.

,,Bahar jí něco provedla?"

,,To nevím. Spíš jí někdo něco provedl před několika týdny a řekl bych, že vím odkud vítr vane. Dianu někdo zbouchnul." začal se smát a zároveň praštil vzteky pěstí do zdi.

,,Cože?"

Vůbec jsem si neuvědomil, co právě otec řekl.

,,No musela si nějak zaplatit ten útěk a nějak se to zvrtlo."

Měl jsem chuť zahrabat hlavu do písku jako pštros. Musel jsem s Dayou nutně mluvit a sám.

,,Zajdu za ní."

,,Já bych tu děvku zbil, že by se v zrcadle ani nepoznala."

Nic jsem neřekl a nechal se pustit za Dayou na pokoj. Otec však byl stejně rychlý a vběhl za ní těsně přede mnou.