Avengers: Alternative

Kapitola 1. - Klíč

Život některých lidí je plný akce, napětí a změn. Jiní žijí ve starém dobrém stereotypu, díky kterému se nemusí obávat zítřka. Ráno by začalo klasickou rutinou. Ranní hygiena, snídaně s babičkou a poté zdlouhavý den ve škole.

,,Jsou prázdniny, Lauren," pronesla unaveně babička, když vyšla z ložnice ještě v noční košili. Bylo půl sedmé ráno a Lauren si už připravovala snídani. Snažila se být tichá, ale babičku očividně vzbudí i pád špendlíku. Vlastně se ani nedivila. Bydlely v obyčejné levné bytovce, kde stěny nejsou zrovna zvukotěsné. Vážně se snažila být potichu.

,,Já vím, ale dneska mám schůzku s Michaelem a navíc už jsem spát nemohla." Jediné, co měla ráda na letním období bylo to, že se jí zklidnil ekzém, ale i tak se musí každé ráno promazat víc než panty u dveří. Záviděla lidem, kteří mohli každý den chodit do bazénu a nosit co se jim zlíbí. Ona se chlóru vyhýbala obloukem a mohla nosit nejlépe bavlněné oblečení. Kvůli zarudlé suché kůži na ni občas lidé koukali, jako by to bylo nakažlivé. Nejvíc to schytaly paže a krk. Ještě k tomu ze strany své mamky podělila skotské rysy. Zrzavé vlasy, bledou pleť, pihy a nesnášenlivost slunečního světla.

Babička byla to samé. Lauren však měla na rozdíl od mamky a babičky hnědé oči, které zdědila po otci. Mamka o něm mluvila jen zřídka, i když se jí na to Lauren hodně ptala. Jediné, co z ní dostala bylo, že to byl nebezpečný člověk s hromadou problémů. Rozhodně nic o co stát. Lauren si domyslela, že to musel být nějaký zločinec a určitě je ve vězení. Postupem času se o něho přestala zajímat úplně. Neměla v plánu pátrat po někom, koho mamka označila za špatného člověka. Věřila ji a raději se ani neptala, jak se to stalo, že se ti dva dali dohromady. Babička o něm taky nic moc nevěděla.

Mamka byla velký tajnůstkář a vypáčit z ní něco z její minulosti stálo velké úsilí. Dozvěděla se, že pracovala jako žurnalistka a často strkala nos do věcí, do kterých ji nic nebylo. Měla několik hlavních článků v novinách a ty největší novinky. Když se narodila Lauren, všeho nechala a začala psát blogy. Všechny stopy o její kariéře zmizely a nikdy o tom nepadlo slovo, dokud se Lauren nevyptávala. Po její smrti Lauren skončila v péči babičky. Bylo ji třináct, když mamce diagnostikovali velmi agresivní formu rakoviny prsu a o půl roku později zemřela. Lauren na tu dobu nerada vzpomíná a její mysl ty nejhorší chvíle zavřela do trezoru.

Babička jen pokrčila rameny a povzdechla si. Lauren čekala, že odejde, ale stále tam stála a vypadalo to, že o něčem přemýšlí.

,,Víš, něco jsem tvé mamce slíbila a snažila jsem se to co nejdéle oddalovat, ale čím dál více mě sžírá svědomí. Přijde mi, že je na mě Allen naštvaná," řekla s klidem a podívala se Lauren do očí. Ta ji pohled oplácela a čekala. Cítila, že to bude něco důležitého. Věděla, že ji mamka musela něco přenechat. Babička byla někdy velmi ochranitelská. Nikdo by se ji nedivil, ale Lauren to často lezlo na nervy. Hlavní problém byl i v tom, že obě byly tvrdohlavé jako špalek, ale čím starší Lauren byla, tím častěji babička prohrávala.

,,Co je to?" zeptala se Lauren, když se babička neměla k činu. Ta na chvíli zmizela ve své ložnici. Vrátila se a posadila se k Lauren ke stolu. Vypadala najednou mnohem starší, když před ní položila svazek klíčů. Na kroužku s velkým klíčem visela cedulka s číslem 64 a malý klíč ji přišel jako od zámku. Nečekala, že ji mamka nechala ze všech věcí obyčejné klíče, ale jelikož se jednalo o Allen Forge, určitě obyčejné nebyly.

,,Víš, občas si říkám, že jsem jako matka selhala. Teď, když je pryč, si uvědomuji kolik toho o Allen nevím," řekla a Lauren píchlo u srdce. Na tyhle sentimentálnosti nebyl čas a ani neměla náladu. Neměla ráda, když se cítila smutně a navíc nechtěla, aby Michael řešil tři roky starou věc.