Avengers: Alternative

Kapitola 32. - Nejsi o nic lepší

Adelais stála před dveřmi do kuchyně, která fungovala i jako odpočinková místnost pro všechny ty těžce pracující agenty a úředníky. Nečekala, že Steva najde zrovna tady. Musela se zeptat pár lidí, aby ho našla. Zhluboka se nadechla a prohrábla si vlasy, než vešla dovnitř a rozhlédla se.

Steve stál u okna a díval se na město, které si žilo svým životem a nezajímalo se o problémy muže, který ho chránil i za cenu svého života. V ruce držel hrnek a hned, jak vešla dovnitř, se otočil a zadíval se na ni nečitelným výrazem.

Adelais zavřela dveře a pohled mu oplatila. Cítila to rostoucí napětí a musela ho přetrhnout dřív, než by přerostlo do nesnesitelnosti.

„Asi nestojíš o společnost, že?" konstatovala a přešla ke křeslu, do kterého se složila a povzdychla si. Netušila, zda je to nejlepší nápad, ale nemohla to nechat jen tak plavat. „Chci se na něco zeptat."

Steve odložil hrnek a pak se opřel zády o stěnu. Založil si paže na hrudi a lehce pozvedl obočí, když se jí podíval do očí. „Na co se chceš zeptat?"

„Co se mezi vámi stalo? Mezi tebou a Starkem?" zeptala se a mírně naklonila hlavu na stranu. „Nebo mezi Starkem a Buckym."

Steve uhnul pohledem a zadíval se na podlahu. Jeho rysy na chvíli ztvrdly, a když se na ni opět podíval, hned věděla, že jí jen tak neodpoví. Kdyby to mohla nějak popsat, označila by to za černou auru, kterou používají v animovaných filmech, když z postavy má sršet zlo. Ze Steva tímto způsobem spíš cítila zlost a podráždění.

„Proč to chceš vědět?" zeptal se a odlepil se od stěny. Pomalu přešel k ní a stále se na ni díval tím chladným pohledem. Nejspíš udeřila do slabého místa. Tohle se rozhodně nebude vyvíjet dobře.

„Já," začala Adelais a lehce pootevřela rty, když se zamyslela nad odpovědí. Nemohla mu říct pravdu. Chtěla to vědět, protože prostě chtěla a byla zvědavá. Jednalo se o citlivou soukromou věc, takže musela vymyslet něco lepšího, ale nebylo to tak jednoduché a Steve si toho všiml taky.

„Nešlo si toho nevšimnout, co," pronesl a promnul si kořen nosu. „Jsi dost všímavá, víš o tom?"

„Snažím se," pokrčila rameny a sledovala ho. „Samozřejmě, že mě to zajímá. Hned, jak vešel dovnitř, se k tobě choval jako deb-blbec," lehce zavrtěla hlavou a opřela si hlavu do dlaně. „Chci vědět proč. Ráda bych to věděla, protože jsme ve stejném týmu a chci tomu rozumět. Navíc by si Stark zasloužil nakopat... ne doslovně," ujistila ho, že nemá v plánu zkopat nejznámějšího miliardáře.

„Stejném týmu? Já myslel, že jsi s námi jen kvůli osobní pomstě," řekl s pohledem upřeným do jejích očí. „Kdyby ti nešlo o život, Bucky s Nat by byli nejspíš dávno mrtví a teď by jsi s Královnou plánovala, jak nás zabít. Možná jsi je tehdy zajala jako rukojmí, kdyby se něco zvrhlo. Nemyslela jsi na to, že by jsi je chtěla zachránit. Myslela jsi především na sebe."

Neměl dobrou náladu, a proto se snažila udržet si chladnou hlavu, ale problém byl v tom, že to nebylo zrovna v její povaze. Ať už si kdokoliv myslel cokoliv, Steve byl stále jen člověk. I přes svou kladnou stránku, měl nějaké ty chyby a stejně jako každý jiný člověk, i on dokázal být nerudný a protivný.

Adelais přimhouřila oči a pak se postavila a upravila bundu. Přistoupila k němu a zvedla hlavu, aby se mu mohla dívat do očí. Byl vysoký a na její poměry dost mohutný, ale nebála se ho.

„Fajn, takže mě teď budeš obviňovat," řekla tvrdě a zamračila se. Zhluboka se nadechla a odhrnula si pramen vlasů z čela. „Jo, kvůli pomstě... Když to tak chceš mít, budiž, Rogersi. Víš, co si myslím?" položila řečnickou otázku a přistoupila těsně k němu. Věděla, že teď doslova kopne do sršního hnízda, ale nemohla si pomoct. „Myslím si, že jsi ohrozil tým kvůli Jamesovi, který zrovna nebyl ve své kůži. Stark byl proti a pohádali jste se kvůli tomu. Možná to nakonec skončilo dobře, ale Stark ti to neodpustí, protože si byl sobec a riskoval si kvůli sobě," dloubla ho do hrudi a zamračila se. „Já jsem riskovala životy cizích lidí, ale ty jsi riskoval životy přátel. Nebo snad ne?"