Avengers: Alternative

Kapitola 29. - Ledy tají

Adelais netušila, proč tu je a jak k tomu vlastně došlo. Wanda ji ani nemusela přemlouvat. V jejím nitru se kroutil červík pochybností a měla pocit, že se stane něco divného. Něco, čeho bude litovat do konce života. Navíc jí to přišlo jako deja vu.

Bucky ležel na lůžku, a buď tvrdě spal, nebo byl v nějakém limbu. Mohli do něho dát dost léků, aby prospal celý den. Přišel jí celý pomačkaný a zanedbaný. Vylézt z lůžka by mu určitě prospělo. Na sobě měl volnější bílé triko s krátkým rukávem a přikrytý byl od pasu dolů.

Netušila, jestli tu vůbec může být. Nikoho se neptala a nikdo jí nic neřekl, když sem šla. Každopádně jí Wanda řekla, že s ní chce mluvit, takže už musel být vzhůru a musel mít návštěvy. Nebo s ním mluvila za pomocí těch svých schopností? Těžko říct.

Zhluboka se nadechla a zadívala se na Buckyho klidnou tvář. Pomalu natáhla ruku a pohled jí sklouzl k jeho levé paži. Lehce našpulila rty a přimhouřila oči. Člověk musí na něco umřít, a jestli jí tou protetickou paží urazí hlavu, nebude to tak špatná smrt.

Jemně chytila jeho předloktí a zvedla paži do vzduchu. Byl úplně tuhý, a když paži pustila, plácla sebou zpět na matraci. Přišlo jí, že se vrátila zpět do svých pubertálních let, protože za normálních okolností by ji to nenapadlo. Také byla možnost, že se naopak probudila její dospělá část, na kterou celou tu dobu usedal prach. Znovu zvedla paži a začala prsty přejíždět po jeho předloktí. Ty žíly a svaly. Bez ostychu položila dlaň na jeho biceps a pohladila ho, než ho lehce zmáčkla. Ať už s ním tehdy dělali cokoliv, tohle se jim povedlo.

Pomalu stáhla ruku a v půlce pohybu se zarazila.

Bucky se na ni díval s nakrčeným obočím a jeho oči byly chladnější než kdy dřív. Adelais pootevřela ústa, ale žádná výmluva ji upřímně nenapadala. Zhluboka se nadechla a pak mu možná až moc rázně položila ruku na předloktí a usmála se. Stále žádné výmluvy.

„Co to děláš?" zeptal se a v tu chvíli pustila jeho paži, kterou hned stáhl k tělu a letmo se na ni podíval, jakoby ho snad nakazila.

„Upřímně, nebo si mám něco vymyslet?" zeptala se a založila si paže na hruď.

„Upřímně," odpověděl a pomalu se zvedl dosedu.

„Osahávala jsem tě," řekla narovinu a sledovala jeho reakci, která přišla hned, jak vypustila ta slova z úst. Cítila na dlani slabé příjemné svrbění.

Bucky viditelně tu informaci zpracovával a pak se k jejímu překvapení usmál. Nebyl to jen takový letmý úsměv, ale hřejivý úsměv od ucha k uchu. Pokrčil pravou nohu, loktem se opřel o koleno a dlaní si zakryl tvář.

Nevěděla, jestli se snaží zakrýt fakt, že se právě křenil, anebo tím chce naznačit, že ona je naprostý blbec. Ať už si myslel cokoliv, Adelais na sebe byla docela hrdá.

„Vždycky, když se proberu, tak vidím tebe," podíval se na ni a prohrábl si vlasy.

„Kupodivu vždycky skončíš mimo kvůli mně," posadila se na postel a snažila se o tom mluvit s nadsázkou, ale neměla z toho dobrý pocit. „Začíná mi to být i líto." Musela se hodně snažit, aby při těch slovech zachovala pobavený úšklebek.

„Teď to nebyla tvoje vina," řekl a myslel to vážně. Těšilo ji, že ji v tomhle případě všichni neobviňují.

„Promiň," vydechla a lehce zaklonila hlavu, „nečekala jsem, že bude mít něco takového v plánu a ani jsem nevěděla, že něco takového umím."

Bucky se na chvíli zadíval z okna a pak sklonil hlavu. Prsty si zajel do vlasů a nastala chvíle ticha. Adelais se chvíli dívala před sebe, než se letmo podívala na Buckyho, který stále seděl jako klubíčko neštěstí.