Avengers: Alternative

Kapitola 26. - Triskelion

Lauren strávila celé odpoledne s Hoganem. Kupodivu to byl dobrý společník a povídali si především o jeho práci šéfa ochranky ve Stark Tower a taky o její budoucnosti. S babičkou to sice probíraly, ale on měl na věc zcela jiný pohled, takže jí nevadilo to probírat znovu. Nebylo tajemství, že by chtěla studovat management a ekonomii. Vůbec by jí nevadilo pracovat někde v kanceláři. Hogan byl jiného názoru a navrhoval jí něco akčnějšího, ale nakonec se shodli na tom, že času na výběr je ještě dost.

Neměla takové predispozice jako Peter, který určitě půjde na MIT stejně jako kdysi Stark. Ani nezdědila jeho génia a byla ráda, že se naučila vyměnit žárovku.

Hogan ji nakonec odvezl domů, ale nešla tam. Místo toho po jeho odjezdu vyrazila k Michaelovi. Babičce to řekne, až bude mít více odvahy a s někým se o tom musela podělit. Naštěstí byl doma, takže po chvíli stála před dveřmi jejich domu a přemáhala se zazvonit. Zavrtěla hlavou, aby si pročistila hlavu a zazvonila. Chvíli se nic nedělo, ale pak byly slyšet spěšné kroky a dveře otevřela Michaelova mladší sestra Dory. Hned jak ji uviděla, nakrčila nosík a obočí.

Dory bylo deset a byla ten typ sestry, která je na starším bratrovi až moc závislá a žárlí na každého, kdo se ho jen dotkne. Bylo to divný, ale Lauren to asi nikdy nepochopí vzhledem k tomu, že je jedináček. Stejně jako všichni z rodiny měla černé vlasy, oči a už teď uměla dobře zastrašovat pohledem. Na svůj věk byla docela velká a ve své třídě tuto výhodu velmi ráda uplatňovala.

„Co tu chceš?" zeptala se Dory a letmo si ji prohlédla.

„Na tohle nemám čas," řekla Lauren narovinu a strčila do dveří. Drobná dívenka zacouvala a vztekle se podívala na Lauren.

„Tohle se nedělá!" vyhrkla hned, ale neodvažovala se Lauren zatarasit cestu. Lauren za sebou zavřela a sundala si boty, než vyrazila ke schodům do patra.

Zaslechla za sebou, jak si Dory odfrkla a rázným krokem odešla pryč. Aspoň, že tak. Tu holku vážně nemusela.

Rodiče naštěstí nebyli doma. Michael psal, že šli na večeři s kolegy z práce, takže se nedalo říct, kdy se vůbec vrátí domů. To bylo taky dobře. Sice to byli hodní lidé, ale občas měli tendenci až moc ukazovat své postavení a bohatství, které Lauren postrádala. Nejspíš se u nich nikdy nezbaví nálepky – chudinka. Jo, když na to přišlo, vážně jí to lezlo na nervy. Když byla malá, tolik jí to nepřišlo a byla ráda, když jí zaplatili zmrzlinu nebo někam pozvali, ale čím byla starší, tím víc jí to lezlo na nervy a všimla si těch jejich pohledů a tónu. Jakoby snad očekávali, že se každou chvíli její život zhroutí.

Zastavila se před dveřmi Michaelova pokoje a zaklepala, než vešla dovnitř. Zarazila se ve dveřích a vší silou se snažila ovládnout svůj výraz.

Michael se otočil a letmo si ji prohlédl. Nastalo trochu trapné ticho, které způsobila absence trika na Michaelově těle. Ne, že by to bylo něco tak hrozného, ale pro Lauren bylo čím dál těžší Michaela vnímat jen jako kamaráda a podobné situace jí v tom vůbec nepomáhaly.

„Ahoj," pozdravil a zavřel notebook, na kterém se koukal na wrestling. Z ramen si stáhl ručník a hodil ho přes opěradlo židle, než se natáhl pro triko na posteli a navlékl si ho.

Lauren napadlo hned několik otázek. Kde vzal ty svaly? A to všechno okolo? Co se asi skrývá...

Rychle vypustila páru a práskla dveřmi. Michael se na ni překvapeně podíval a pozvedl obočí.

„Promiň," vydechla a zahnala předešlé myšlenky někam do temného kouta, „neměla jsem zrovna příjemný den."

„No, poslední dobou máš takových dnů víc. Doufám, že se konečně dozvím proč," řekl a posadil se vedle ní na postel. Vlhké vlasy se mu ještě lepily na čelo a krk.