Avengers: Alternative

Bonus part 2

Lauren měla vše hotové a celý den byl opět zcela ponořen jen do práce, takže když se dostala zpět do svého pokoje, byl akorát čas jít zase spát. Nebylo to fér. Když se macecha se sestrami vrátily z města, mluvily jen o plese, který se má konat. Řešily šaty a účesy, což Lauren hrozně lezlo na nervy, protože na rozdíl od nich měla jen pár šatů a ani jedny se na takovou akci nehodily. Stejně bylo zcela bláhové nad takovými věcmi přemýšlet. Přeci jen ona se tam nedostane, ani kdyby chtěla.

Sedla si na postel a povzdechla si. Chtěla by se tam jít aspoň podívat. Cukla sebou, když se ze zahrady ozvalo vyplašené hejno slepic. Přimhouřila oči a rychle si na sebe hodila aspoň svetřík, aby jí venku nebyla taková zima. Prošla tiše zadním vchodem na dvorek, aby nerušila ostatní, a šla se podívat, co se tam děje. Doufala, že se sem nedostala kuna nebo liška, protože se jich trochu bála.

Místo divokého zvířete však narazila na dívku v červených šatech a dlouhými tmavými vlasy, které jí volně spadaly přes ramena. Lauren si ji podezíravě prohlédla a pak si odkašlala, aby na sebe upozornila. Dívka sebou cukla a podívala se na Lauren. Hned se usmála a sepjala ruce, jakoby měla velkou radost z jejich setkání. Lauren ji nikdy neviděla, ale měla pocit, že dívka je na tom opačně.

„Ahoj, Lauren," pozdravila ji a přistoupila k ní, jakoby se znaly léta, „čekala jsem na tebe! Slyšela jsem tvé volání, a tak jsem přišla na pomoc."

„Pomoc? S čím pomoc?" zeptala se Lauren zmateně a dívala se dívce do očí, které měla zvýrazněné černým líčením. Vypadala jako zmatená dvorní dáma, která se sem zatoulala, ale to by přeci neznala její jméno.

„S tím plesem přeci," usmála se a pak zavrtěla prsty, kolem kterých se jí roztančilo rudé světlo. „Potřebuješ šaty, střevíce, účes a hlavně doprovod. Ples je velká věc a dívka jako ty by měla jít a bavit se."

Lauren mírně naklonila hlavu na stranu a lehce pootevřela rty, protože ji napadalo mnoho otázek, ale ani jedna se jí nepřehoupla přes jazyk.

„Vím, že to zní zvláštně, ale jsem čarodějka a rozhodla jsem se ti pomoci," tleskla a Lauren při tom gestu sebou cukla a zmohla se jen na zmatené přikývnutí. Nějaká pomatená žena se jí rozhodla splnit přání. Nevěřila by jí to, kdyby neviděla to světlo kolem jejích prstů. „Mimochodem, jmenuji se Wanda."

„Těší mě," řekla stále zaskočeně Lauren a pak se jí myšlenky opět zaostřily. „Musím jít, aby macecha nebyla naštvaná, že lítám venku bez dovolení."

„Samozřejmě," přikývla Wanda a pak rychle chytla Lauren za loket, aby ji zastavila v odchodu. „Zítra přijdu zase a zařídím vše, co je potřeba na ples. Vysvětlím ti i pravidla, ano?"

„Ano," přikývla Lauren a vysmekla se Wandě, než se opět rozešla do domu. Promnula si tváře, které jí hořely, a srdce jí bušilo jako o závod. Tohle ji rozhodilo, ale nemohla se tím nechat vykolejit, protože se musela vyspat. Zítra ji čekal náročný den, protože vypuknou velké přípravy na ples.

***

Adelais přenocovala pod velkým smrkem a přes noc ji občas bodlo zbloudilé jehličí nebo nějaký ten mravenec. Nikdy v životě se tak špatně necítila, ale s tím se dalo počítat. Přeci jen spát na zemi není její denní chleba a nemohla pořádně usnout, protože jí lovci mohli být stále v patách. Bůhví, co nakecali královně, aby jim neusekla hlavy. Rozhodně takový osud čekal Barnese, který vzal nohy na ramena. Pomalu se zvedla a oklepala si navlhlé šaty, než se vydala dál. Měla hlad a žízeň, ale s tím by mohla něco udělat.

Prohrábla si vlasy a zarazila se, když se před ní rozprostřelo malé jezírko. Nahnula se k němu a prohlédla si svůj odraz na hladině, než zvedla pohled. Na druhé straně stál obří tvor, který byl napůl kůň a napůl člověk, což nevypadalo vůbec hezky. Stejně jako výraz tvora, který se k ní rozeběhl se vzteklým výrazem.