Avengers: Alternative

Bonus part 1

Evelyn vstoupila do svých komnat zatemněných dlouhými rudými závěsy a vystoupala pár schůdků v čele rozlehlé místnosti. Na zdi viselo zrcadlo, které odráželo místnost i blížící se královnu. Zastavila se a založila si paže na hrudi. „Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi, kdo je v zemi nejkrásnější."

Zrcadlo se zavlnilo, jako když se do vody hodí kamínek, a několikrát změnilo barvu, než se obraz ustálil a Evelyn se dívala do obličeje starého plešatého muže. Saltykov se na chvíli zamyslel a pak odpověděl to, co vždycky: „Obávám se, že vy to nejste. Stejně jako včera a předevčírem. Nejkrásnější v zemi je Adelais, vaše nevlastní dcera."

„Jsi jen samé zklamání," pronesla znechuceně a mávla rukou. Zrcadlo se zavlnilo a opět viděla jen svůj odraz. „Tak co s tím? Už mi to pěkně leze krkem. Tolik let ji živým a šatím a co z toho mám já? Já jsem královna, ale mám pocit, že ta zmije jen čeká na svou příležitost." Skutečnost, že ta pijavice je v něčem lepší než ona, jí drásalo nervy. Přešla k oknu a prudce rozhrnula závěs, aby se mohla podívat do zahrad. Tam nebylo po její dceři ani vidu, ani slechu. Přimhouřila oči a pak se mírně usmála, když ji napadl ďábelský nápad. Prohrábla si dlouhé bílé vlasy a pak zvonem přivolala komorního.

Do pokoje vešel věrný služebný a uklonil se. Trpělivě vyčkával na příkazy své královny, která měla jen jedno neškodné přání.

„Přivolej mi lovce. Mám chuť na zvěřinu," řekla a komorník s možná až přehrávanou pokorou uposlechl a vyklouzl z místnosti.

***

Lauren seděla na podlaze v předsíni, s prázdným pohledem sledovala dění, které z ní vysálo poslední kapky života. Její dvě nevlastní sestry lítaly sem a tam s tím svým pisklavým štěbetáním a její macecha je sledovala zcela spokojena s tím, že umytou podlahu opět pošlapaly zablácenými botami.

„Tak děvčata," tleskla náhle a přešla ke svým drahým dcerkám, které umlkly nesnesitelné pokřikování. „Je čas vyrazit. Musíme se připravovat na ples a ne se věnovat bezduchému tlachání." Pak se otočila a zadívala se na Lauren, která k maceše zvedla pohled a pustila hadr do kbelíku. „Buď tak hodná a za dobu naší nepřítomnosti ukliď předsíň, kuchyň, stáje a nezapomeň nakoupit a uvařit večeři. Vyper prádlo a umyj nádobí... a ještě ukliď dvorek. Na ten bordel se nedá koukat." Po výčtu všech povinností vyšla spolu se sestrami ven a zabouchla dveře.

Lauren ještě chvíli seděla a pak si dlouze povzdechla. Tohle jí byl čert dlužen. Pomalu se postavila a oklepala si zašedlou potrhanou sukni. „Tohle se mi snad jen zdá. Asi bych se měla vážně odstřelit." Přiložila si prsty ke spánku a napodobila výstřel. Nemohla odmlouvat ani si vymýšlet, protože jí v tomto domě nic nepatřilo, a kdyby ji macecha vyhnala z domu, byla by z ní chodící mrtvola. Nejvíc ji trápilo, aby všechny ty vymyšlené úkoly stihla. Proto na nic nečekala a začala systematicky. Nejdřív půjde nakoupit.

Neměla toho moc na sebe, ale nějaké slušné oblečení jí macecha přeci jen dopřála. Převlékla se a svázala si zrzavé vlasy do ohonu. Vzala si peníze, které jí macecha nechávala výhradně na jídlo či jiné potřebné věci, a pak vyrazila do stájí. Do města to bylo docela daleko, a tak chtěla jet na koni. Sice jí to macecha několikrát zakazovala, ale byla to jediná věc, za kterou ji nemlátila proutkem. Osedlala statného hřebce a vyrazila na cestu.

Její svět se točil jen kolem domu a neměla právo na osobní život. Byla jen služka, která si něco takového nezasloužila. Bylo to smutné, ale žila v tom už dlouho, a proto jí to už ani tak hrozné nepřišlo. I tak si často ráda představovala nějaké to dobrodružství. Možná se jí jednou připlete do cesty.