Avengers: Alternative

Kapitola 27. - Noví Avengers

Cestou ji přemohla únava a zmohla se jen na mlčení. Přemáhala se, aby na lavici ve quinjetu nezamhouřila oči. Občas sledovala své spolucestující, ale nebylo moc o co stát.

Sam si vytáhl mobil a neustále se nad ním poškleboval. Adelais po chvíli usoudila, že si s někým píše a ten někdo nejspíš bude žena. Steve zamyšleně hleděl před sebe a Clint se věnoval obrazovce, na které projížděl záznamy. Ona se nudila, a proto měla chuť spát. Naštěstí cesta do Triskelionu nebyla tak dlouhá a než ji dostihla opravdová krize, Clint oznámil přistání.

Triskelion byla základna ve Washingtonu, D. C. a už od pohledu vypadala jako sídlo něčeho velkého. Rozsáhlý komplex zabírající skoro celý ostrov, na kterém byl Triskelion postaven.

Adelais musela uznat, že ať už tu budovu stavěl kdokoliv, měl docela vkus. Budova byla osvětlena několika světelnými reflektory a všechny příjezdové cesty lemovaly zářivky s bílým světlem.

Po cestě i takto pozdě přijížděla dvě černá auta, která zastavila před hlavním vchodem. Oni však letěli za budovu, kde v její těsné blízkosti protékala řeka.

„Tady let 357, žádáme o povolení přistát," pronesl Clint do komunikátoru a z druhé strany se ozval ženský hlas.

„Povolení uděleno, agente Bartone." Voda pod nimi začala vířit, jak se zpustilo otevírání vstupu do podzemních hangárů. To hučení se nedalo přeslechnout a v Adelais to vyvolalo vlnu zvědavosti, která z ní trochu té únavy vyhnala. Postavila se a přešla do řídící kabiny k ostatním.

„Páni," kývla uznale a podívala se na Steva, kterému jen lehce cukl koutek. Pro někoho by nemuselo být příjemné přistávat skrz temnou díru, která se nad nimi pak zavře s dalším hučením, když se voda vracela na své místo. Adelais to nevadilo. Bylo to vzrušující a při pohledu dolů se jí na okamžik zatajil dech.

Nikdy neviděla nic takového. Další tucet quinjetů a dalších letounů. V dálce zahlédla i další helicarrier. Celý obří hangár byl osvícen silným světlem, takže jí přišlo, že je zase den. Najednou bylo po únavě.

Přistáli a pak se ocitla v zajetí Steva a Sama. Každý se postavil z jedné strany, a i když se tvářili jakoby nic, Adelais bylo jasné, o co jde. Clint vystoupil první a Adelais s doprovodem byla hned v závěsu.

„Agente Bartone," kývla na pozdrav agentka Hillová, která na ně čekala a společnost jí dělali čtyři agenti. „kapitáne Rogersi, pane Wilsone a slečno Rockfordová, Fury už netrpělivě čeká a má hosty." Její tón při posledních slovech poněkud zhořkl. Její pohled se na chvíli zastavil na Stevově tváři, ale ten jen lehce zavrtěl hlavou, a tak se ani neptala.

„Jací hosté?" zeptal se Sam a mírně pozvedl obočí. Všichni se připojili ke skupince, když se dala do pohybu, a Hillová srovnala krok se Stevem.

„Noví Avengers," odpověděla a usmála se mírně. „Budete mít radost. Zatím přijeli jen čtyři. Doktora Bannera určitě znáte. Scott Lang s doprovodem a pan šermíř. To jméno je fakt příšerný."

„Radost? Já mám spíš obavy," řekl Sam vážně a Clint se jen uchechtl, ale nic neřekl.

„Nemusíte," pronesla s pozitivním nádechem a pootočila se k nim, „protože vy budete jejich koučové."

Adelais věděla, že jí se to netýká, a tak ji na chvíli zahřála dávka škodolibosti.

„A slečna Rockfordová do toho programu spadá taky."

„Cože?!"

***

V konferenční místnosti panovala poněkud napjatá atmosféra. Co jiného by Fury měl očekávat od skupiny navzájem si cizích lidí. Scott Lang přišel, ale společnost mu nedělal doktor Pym, ale jeho dcera Hope van Dyne, která vypadala, že má situaci zcela pod kontrolou. Ze Scotta měl Fury opačný dojem, když sledoval jeho marné výrazy při čtení složky na stole. Banner vypadal vyrovnaně, ale jeho lehkou nervozitu prozrazovaly prsty, které si neustále pohrávaly s brýlemi v rukou. Jacques Duquesne si opřel hlavu do dlaně a znuděně trhal kousky z papíru, které pak sroloval do kuliček a cvrnkal je přes stůl na prázdné místo naproti.