Kapitola 34. - Útok na Manhattan

211 31 4
                                    

Adelais musela přidat do kroku, aby stačila Stevovi. Jeho dlouhé kroky pro ni znamenaly dva vlastní a dost pospíchal. Všichni v Triskelionu najednou byli jak na jehlách a lidé pobíhali z jedné místnosti do druhé, telefonovali a někteří po sobě pokřikovali instrukce. Steve ji vedl chodbou a Adelais měla na chvíli výhled na město. Dostat se do New Yorku bude chvíli trvat. Doufala, že nepřiletí do toho nejhoršího.

„Steve," ozval se známý hlubší hlas a zpoza rohu vyšel Bucky s Clintem a Jacquesem.

„Bucky, co tu děláš?" zeptal se Steve a zastavil se, když mu trojice zablokovala cestu. Steve svého přítele chytil za ramena a letmo si ho prohlédl, než se podíval na Clinta, který předstoupil.

„Máme se sejít v hangáru. Nemáme čas," řekl a myslel to naprosto vážně.

Jacquese si uhladil knír a mírně přimhouřil oči, „Doufám, že nám přinesou vybavení."

„Půjdu s vámi," řekl Bucky odhodlaně, ale Steve zavrtěl hlavou. Sice by byl rád, kdyby ho měl po svém boku jako za starých časů, ale tehdy neměl prostřelenou plíci a břicho. Bucky vypadal v pořádku, ale Steve na něm poznal, že se ještě necítí nejlépe. Teď mu dovolili vstát z lůžka a honit ho do akce bylo nepřípustné.

„Ne, budeš tady," oponoval Steve a podíval se Buckymu do očí. „Myslím to vážně."

„Neboj," vložila se do jejich cukrování Adelais a založila si paže na hruď, „já se o něho postarám."

„Dobrý vtip," utrousil Clint a Adelais po něm hodila ledový pohled. „Musíme sebou pohnout. Mutanti začali vystrkovat svoje hnusný pazoury. Armáda začala jednat, ale mají zakázáno se do toho vměšovat víc, než je potřeba. Nikdo nechce schytat kulku od vlastních lidí."

Steve Buckyho krátce objal a pak pokynul Clintovi a Jacquesovi, kteří se rozešli spolu s ním.

„Hodně štěstí," usmál se mírně Bucky a pak je sledoval, jak odchází.

Adelais za nimi nespěchala a podívala se na Buckyho, který se letmo dotkl rány na břichu. Zhluboka se nadechla a pak mu položila ruku na rameno. Bucky se na ni podíval a napřímil se.

„Neboj, vrátíme se. Pohlídej to tady," usmála se a krátce se mu zadívala do očí, než svěsila paži a otočila se k odchodu, aby ty tři dohnala.

„Dávej na sebe pozor," řekl Bucky.

Adelais se pozastavila a pootočila se k němu. „Nic jiného jsem ani neměla v plánu," řekla a mrkla na něho, než se otočila a rozeběhla se za ostatními.

Problém byl v tom, že nevěděla, co přijde. Nikdo to nemohl vědět. Přišlo jí, jakoby šli všichni na porážku. Musela se připravit na fakt, že mrtvých bude víc než dost.

Když je dohnala, Steve se na ni podíval a mírně pozvedl obočí.

„Takže," začala a prohrábla si vlasy, „nečekala jsem to zrovna teď. Mohli to nechat na zítra." Na chvíli si představila, co by se dělo, kdyby ten alarm nezazněl. Seděli by stále na posteli a ona by přemýšlela nad tím, proč se musela zeptat zrovna na takovou hovadinu. Každopádně bylo docela vtipné sledovat ten jeho výraz.

„To mi povídej," zamumlal Jacquese a pohodil hlavou. „Na tohle nejsem psychicky připraven."

„Na tohle není připraven nikdo," řekl Clint tvrdším hlasem a vešli do výtahu, který je odvezl do hangáru.

V hangáru byl ruch a setkali se zde s ostatními.

,,Nemáme moc času," řekl Fury, když si všiml přicházející skupinky. ,,Nerad to říkám, ale je čas. Avengers, spojte se."

Avengers: AlternativeKde žijí příběhy. Začni objevovat