Avengers: Alternative

Kapitola 28. - Stín minulosti

Lauren ležela a pomalu se probírala z podivného snu, který po pár vteřinách zapomněla. Vzhledem k pocitu, který sen zanechal, byla ráda za jeho vyšumění. Protáhla se a začala si uvědomovat, kde a s kým vlastně je. Kolem pasu měla omotanou paži a cítila pravidelné oddechování. V hlavě jí naskočila vzpomínka na včerejší večer a hned věděla, co a jak.

Pomalu se otočila tváří v tvář spícímu Michaelovi. Všichni ve spánku vypadali tak klidně a mírně. Bylo to až k nevíře. Nevydrželo mu to moc dlouho, a když ucítil pohyb, mírně nakrčil obočí a protáhl se.

Pomalu se stáhla na kraj postele a sledovala, jak se probouzí. Nejdřív se k ní otočil zády, než se zvedl na lokti a prohrábl si vlasy.

„Dobré ráno," pozdravila zdráhavě jeho záda a mírně se usmála, když se k ní otočil čelem. Podíval se jí do očí rozespalým pohledem a černé vrabčí hnízdo potřebovalo víc než jen prsty. Lauren se neubránila a při tom pohledu se zasmála.

„Dobré ráno," zamumlal a posadil se. Věděla, že Michael není žádné ranní ptáče, ale na jednu stranu byla ráda, že je vzhůru. Vždycky jí bylo trapně, když vstala dřív a pak musela čekat, než se vzbudí.

„Asi bych měla pomalu vyrazit," začala a sama se posadila. „Babička bude nejspíš pěkně vzteklá." Ta představa se jí moc nelíbila, ale počítala s tím už od chvíle, kdy jí napsala tu zprávu. Nebude naštvaná kvůli Michaelovi, ale protože jí to nemohla říct z očí do očí a nedomluvili se na tom. Babička vždycky byla ráda, když se spolu dělily o podstatné informace.

„Nechceš se aspoň nasnídat?" zeptal se a odhrnul Lauren pramen rezavých vlasů z čela. To nevinné gesto ji překvapilo a cítila, jak se jí do tváří nahrnulo horko. Michael se na ni díval skoro až něžným pohledem, ale nic neřekl a vylezl z postele.

Lauren chvíli vstřebávala ten okamžik, ale pak se postavila a vzpomněla si, že se jí Michael na něco ptal.

„Snídani? Jo, já nevím," zamumlala a podrbala se ve vlasech. „Nerada bych tu zacláněla."

„Rodiče ještě nejsou doma. Kdyby byli, nebyl by tu takový klid," řekl a prsty si pohrával s vlasy. Moc dobře věděl, že kdyby tu byli, tak by nemělo cenu ji přemlouvat.

„Dobře, zůstanu," přikývla nakonec a usmála se, „ale uděláš mi něco dobrého."

Michael se na ni zadíval s prsty stále ve vlasech. Přišlo jí, že o něčem přemýšlí. Škoda, že mu do hlavy nevidí.

„Samozřejmě," přikývl a pokynul jí, aby ho následovala do kuchyně.

Lauren se už od rána cítila zvláštně. Jinak. Bylo to Michaelovým chováním nebo tím vším, co se jí dělo? Michael hodil párky do vody v malém hrnci a pak si sedl k Lauren. Kuchyň měli spojenou s jídelnou a jediné, co je nějakým způsobem oddělovalo, byla linka, nad kterou visela drobná světla.

Po Dory nebylo nikde ani stopy, což bylo dobře.

„Rád bych tě doprovodil domů," řekl a položil si ruce na stůl. Měl v plánu říct ještě něco jiného, ale neměl odvahu. Rozhodně by bylo lepší, kdyby byli pryč z domu, a proto ji taky chtěl doprovodit.

„Uhm, tak jo," pokrčila rameny Lauren. Neměla s tím problém, a když už si o to řekl, tak ho nechtěla odmítat.

„Půjdeš dneska za Starkem?" zeptal se.

„Já nevím. Asi záleží, jestli on bude chtít mluvit se mnou. Kdyby něco, tak mi určitě Hogan dá vědět," odpověděla a pak se zarazila. Vlastně on neví, kdo je Hogan. On ani neví, že se zná s Peterem, který ve volném čase bojuje se zločinem. „Hogan je Starkův kamarád a taky osobní bodyguard."