Avengers: Alternative

Kapitola 12. - Rekviem

Peter přeletěl ulici a pavučinou se zachytil o stěnu domu. Přehoupl se a vyskočil na střechu.

,,Informovala jsem všechny důležité orgány," oznámila Karen a Peterovi se na displeji ukázaly názvy všech organizací, kterým Karen poslala echo ohledně zmizení pana Starka. Jako první se ozval Happy.

,,Jak jako zmizel?! Nemůže si jen tak zmizet. Nechci to pak řešit s Pepper," stěžoval si naštvaně a Peter byl rád, že s ním není v jedné místnosti.

,,Co mám dělat? Nikdy jsem nehledal pohřešovaného člověka," zeptal se zoufale a běžel po střeše, aby se dostal přes další ulici. 

,,Fury poslal agenty na místo, kde byl naposled a odtamtud se snad nějak odpíchnou," řekl Happy s jasným napětím v hlase. Pepper zatím o ničem nevěděla, ale bylo jasné, že jí každou chvíli informují a Pepper bude bez sebe. Sice to tak občas nevypadalo, ale měla o pana Starka vážně starosti a to platilo i naopak. Kdyby zmizela Pepper, Tony by převrátil celé město.

,,Získáváme záznamy z kamer a až budeme mít výpovědi, dám ti vědět a můžeš začít hledat. Zatím... zatím dělej co uznáš za vhodné, ale dávej na sebe pozor, jasný?" 

,,Jasný," přitakal Peter a Happy zavěsil. Nikdy nebyl takhle nervózní a měl strach, protože to bylo vážně divné. Divné a nečekané. Pan Stark by tohle neudělal schválně, ale občas měl tendence, dělat věci na vlastní pěst. Peter semkl rty a přistál na semaforu. Lidé k němu zvedali pohledy a rychle se ho snažili vyfotit, ale než stačili zapnout foťák, byl opět ve vzduchu. Hledal cokoliv, ale bylo to tak marné. Marné, ale mnohem lepší, než kdyby nedělal nic. 

V hlavě se mu začaly konstruovat nejmožnější scenérie, které mohly nastat. Samozřejmě ho děsila ta, ve které je pan Stark obětí nájemných vrahů. Byl z toho vážně nesvůj a začalo se mu hůř soustředit. Dvakrát se úplně ponořil do myšlenek a málem skončil naplácnutý na stěně domu. 

Na chvíli se zastavil na střeše samoobsluhy a rozhlížel se. Přišel si ztracený. Vůbec nevěděl, jak dál. Kam má jít? Jeho pavoučí smysly mu v tomhle nepomůžou. Rozeběhl se na jednu stranu, ale pak si to rozmyslel a rozeběhl se na druhou stranu. Nakonec se chytil za hlavu a frustrovaně zavrčel. Lekl se, když mu zapípal komunikátor v uchu.

,,Takže, podle svědků ho naložili do bílého Volva v40 s úmyslem ho odvést do nemocnice. Kamery v celé ulici v tu dobu vypadly a hodně kamer v okolních blocích se zasekly v časové smyčce. Takových aut se našlo hodně a postupně se vylučují," oznámil Happy a Peter se rozeběhl náhodným směrem a vyskočil. Pavučina vyletěla ze zápěstí a zavěsil se o lampu. Zhoupl se a vyrazil do severní části Manhattanu. Lauren bydlela ve čtvrti Harlem, takže jediný, kdo to měl domů daleko, byl on. 

,,Takže, budu hledat a kontrolovat je," nadhodil Peter a trochu se mu ulevilo, když se měl konečně čeho chytit.

,,Přesně tak," přitakal Happy. Karen hned nastavila skenování a vyhledávala mezi auty na silnici požadovanou značku a sérii. 

,,Jedno auto stojí padesát metrů vlevo," oznámila Karen a Peter ho šel zkontrolovat. Uvnitř byla rodinka a ve chvíli, kdy Peter proletěl kolem, chlapec na zadním sedadle vykulil oči a přilepil se k oknu. 

,,Mám takovou teorii," začala Karen a Peter zpozorněl. ,,Podle průzkumu, který jsem právě provedla, hodně případů únosů končí v docích." Peter se nad tím chvíli zamyslel a musel se mírně usmát.

,,Na to jsi přišla jak?" zeptal se. 

,,Mrtvoly hází do vody," odpověděla a Petera ta slova tak šokovala, že mu vyklouzla pavučina z ruky. Rychle vystřelil novou a přitáhl se, aby se zachytil o stěnu.