Avengers: Alternative

Kapitola 24. - Setkání třetího druhu I.

Adelais neměla nejlepší pocit z přítomné atmosféry. Přišla jí těžká a nepříjemná. Snažila se něco vyčíst ze tří mužů ve quinjetu a s jistotou mohla říci, že Steve se též necítil zrovna uvolněně. Přišlo jí, že je z ní nervózní, ale umí to skrývat. Skrývat před svými kolegy, ale před ní to nedokázal. I když ji to trochu děsilo, momentálně byla za svou novou mutaci ráda. Když se nad tím zamyslela, mohla by vycítit i lhaní a podobné věci, které v člověku vyvolávají reakce. Možná to mělo něco společného s hormony nebo metabolismem. Zas tak detailně se o to nezajímala a asi nikdy nebude.

Clint pilotoval a byl to typ člověka, který si očividně raději všímal svých věcí, než aby strkal nos do cizích záležitostí. To se nedalo říct o Samovi, který se Steva vyptával na všechno možné a probírali spolu tu opuštěnou budovu, do které měli namířeno.

„Budu vás potřebovat venku, kdyby se cokoliv stalo," řekl s klidem Steve a Sam se naklonil, aby se podíval na Adelais sedící jako na trestné lavičce.

„A ona půjde s tebou?" zeptal se Sam a znovu se narovnal.

„Same," povzdechl si Steve a podíval se svému příteli do očí, „věř mi. Budeš mi krýt záda, a kdyby se cokoliv dělo, počítám s tebou."

„A co já?" ozval se náhle Clint a otočil se s pozvednutým obočím.

„Budeš hlídat, jestli nepřijdou nějaké zprávy od Furyho, a kdyby něco, budeš dělat to, co vždycky," Sam naznačil střelbu lukem a pobaveně se ušklíbl.

„Jasně. Moc se neškleb," ukázal na stále imitujícího Sama, „jinak ti prdel zachraňovat nebudu."

Adelais je sledovala a pak protočila oči v sloup. Otočila se víc zády ke skupince a přehodila si nohu přes druhou. Z nějakého důvodu ji iritovalo, že nejsou vynervovaní a napjatí. Buď to stále brali na lehkou váhu, nebo už na podobné věci byli natolik zvyklí, že to vážně ani brát nemohli. Možná ji to iritovalo z toho důvodu, že mezi těmi mutanty žila a chtěla, aby lidem naháněli strach. Teď proti nim bude bojovat čistě ze sobeckých důvodů. Avšak rozdíl byl mezi jejími mutanty a ostatními. Už teď přemýšlela, kam se asi poděla Alfa a co se s ní stalo. Mrzelo by ji, kdyby ji zabili. To neplatilo o mutantech, se kterými se v blízké budoucnosti setká. Jejich smrti litovat nebude, ale i tak by ráda v jejich tvářích viděla nějakou vážnost a strach.

„Za chvíli tam budeme," oznámil Clint a nastavil autopilota. Adelais zpozorněla a podívala se na ně. Zvedla pohled ke Stevovi, který se k ní vydal a mírně přimhouřila oči. Posadil se opět vedle ní a nemohla si nevšimnou, jak se mu na okamžik napjaly svaly ve tváři.

„Jdeme si hrát na hrdiny? Tedy, ty můžeš. Já nevím, co budu dělat," řekla trochu kousavě a Steve si povzdechl a prohrábl si vlasy.

„Rockfordová..."

„Adelais, prosím," přerušila ho hned a ušklíbla se. I kdyby se měli roztrhat na kusy, nenechá si od něho říkat příjmením.

„Dobře, Adelais," opravil se a podíval se jí do očí, „budeme spolu spolupracovat. Nepochybuji o tvých schopnostech a chci tě ujistit, že jestli něco zkusíš, tentokrát ti to neprojde." Jeho ledový tón i pohled Adelais rychle přesvědčil, že to myslí vážně.

Mírně naklonila hlavu na stranu a prohlédla si tu vážnou kamennou tvář. Bylo to jednoduché. Byl upřímný a pokud něco řekl, myslel to vážně. Stál si za svým jako skála. Kapitán Amerika, který kdysi vystupoval jako maskot, teď rozhodně naháněl strach.

„Já vím," pronesla klidně s trochou přemáhání. Chtěla by ho provokovat tak moc a přišlo jí to hrozně lákavé. Opřela se loktem o koleno a položila si bradu do dlaně, než Stevovi věnovala svůj nevinný úsměv. „Budu jedno ucho, kapitáne."