Avengers: Alternative

Kapitola 18. - Těžká rozhodnutí

Adelais stála ve tmě a držela v drobných ručkách panenku s dlouhými černými copánky. Neměla strach, protože věděla, že tu není sama. Nedůvěřivě sledovala chlapce naproti sobě, který seděl na zemi a hrál si s vojáčky.

„Nechceš si hrát se mnou?" zeptal se a zvedl pohled k ní. Adelais přimhouřila oči a našpulila rty, ale nakonec k němu přistoupila blíž. Dřepla si a položila panenku k vojákům.

„Vojáci mají za úkol chránit, takže budou chránit mojí panenku," řekla, jakoby to byla samozřejmost. Chlapec nijak nenamítal a tak se spokojeně usmála a společně si hráli obklopeni tmou.

,,To je divný...," zamumlala Adelais, když sledovala své malé Já a zamračila se, ,,proč jsi tu?"

,,Co já vím? Je to tvoje hlava," řekl Bucky a pokrčil rameny. Adelais lehce pootevřela rty a pak nevěřícně zavrtěla hlavou, prohrábla si vlasy a povzdechla si.

„Fajn," řekla jen a podívala se na něho. Stál tu v té uniformě, kterou vzali z pevnosti s pažemi složenými na hrudi a díval se klidně před sebe. Nevěděla, jestli Bucky vidí to co ona, ale na něco se tam koukat musel. Lehce do něho dloubla a Bucky se na ni zvědavě podíval.

Jeho výraz náhle zpřísněl a v očích zajiskřil vztek, „Co jsi to provedla?!"

Adelais sebou cukla a rychle začala couvat. Nechápala, co tím myslí, ale když patou do něčeho narazila, hned jí došlo, o co se jedná. Stačil jeden pohled a poznala svou ubodanou matku. Najednou měla pocit, že se opět vrátila do toho hnusného bytu.

Bucky se po ní natáhl protetickou paží a Adelais se otočila a rozeběhla se pryč. Temný svět dávno dostal tvar a barvy. Vyběhla z domu a ocitla se na ulici, kterou znávala jak své boty. Vyjekla, když ji někdo chytil za vlasy, které jí teď sahaly pod lopatky.

„Pusť mě!" zmítala se a zavřela oči, ale nic se nedělo. Srdce jí bušilo jako o závod a po těle jí stékal studený pot. Otevřela oči a uvědomila si, že leží připoutána na lůžku. Nad ní se nakláněl Saltykov a v ruce držel injekční stříkačku plnou zelenkavé tekutiny.

„Budeš krásný exemplář. Jedna z dokonalých bytostí," řekl spokojeně a Adelais začala bezmyšlenkovitě ječet, když jí jehlu zabodl do žíly.

***

Bucky málem spadl ze sedačky, když quinjet naplnil křik. Doktorka Puri vyjekla a jen tak tak udržela tác s léky v rukou. Steve se zvedl a rychle přešel k Adelais, která zatnula snad každý sval v těle a vzepjala se proti poutům. Nemohl si nevšimnout černých žilek, které jí lezly přes krk až ke spánku, kde nakonec zmizely. Adelais otevřela oči a podívala se na Steva pohledem, který ho dost vyděsil. Divoká nenávist plná krvechtivosti. Duhovky jí ještě víc zezelenaly a žluté žilkování kolem čočky zářilo. Zavrčela a vycenila zuby, než se opět uvolnila a zavřela oči. Puri kolem Steva proklouzla jako duch s tácem a rychle začala jednat.

Doktorka jí napíchla kanylu, když byla ještě v klidu a snažila se přijít na způsob, jak zastavit mutaci, ale zatím na nic nepřišla. Sehnali, co se dalo a vyrazili na cestu hned, jak měli všechno naložené a lidé byli na svých místech. Puri jí nechala kapat infuzi se sedativy, ale její tělo to nějakým záhadným způsobem rychle vstřebávalo. Měla strach, protože kdyby se Adelais utrhla ze řetězů, tak to bude problém. Momentálně byli několik kilometrů nad oceánem.

„Já, já nevím co dál," vykoktala Puri a podívala se na Steva, který chladně sledoval opět spící Adelais. Bucky seděl na místě a tvářil se neutrálně jako vždycky, ale bůhví, co se mu honilo hlavou. Doktorka mu ošetřila zranění a dala mu něco na bolesti, i když to nutně nepotřeboval.