Avengers: Alternative

Kapitola 37. - Cesta do podzemí

Lauren nikdy neměla v těle tolik adrenalinu. Ve městě vládl naprostý chaos a Pepper byla v jednom ohni. Hogan je zavezl do Stark Industries, kde by měli být v bezpečí. Pepper byla nervózní, protože Tony zůstal ve Stark Tower sám, a stejně na tom byla i Lauren.

„Není v bezpečí," řekla Pepper už po několikáté a přešla pracovnu. Lauren seděla v křesle a Hogan sledoval dění z okna. Stark Industries bylo mimo ohnisko útoku a budova byla zabezpečena. Navíc nebyli cílem, takže Hogan byl nervózní jen kvůli Pepper a Lauren, které svým rozpoložením nakazily i jeho.

„Umí si poradit," řekla Lauren a v kapse mnula mezi prsty náramek. „Je to Iron Man."

„Je to Tony Stark," opravila ji Pepper a podívala se na ni trochu přísně. Očividně moc neschvalovala jeho druhou identitu.

Hogan se u okna napjal a letmo se podíval na přítomné ženy. Vytáhl mobil a zadíval se na nové zprávy, které přibývaly, i když se lidé museli schovávat nebo evakuovat. Tušil, že tam venku je hodně lidí uvězněných v budovách.

Lauren z toho neměla dobrý pocit a stále měla nutkání přeci jen něco dělat. V hlavě se jí přehrála její poslední chvíle ve Stark Tower a pak se pomalu postavila z křesla.

„Jdu si odskočit," řekla a mírně pokrčila rameny s úsměvem, než vyšla z kanceláře. Zavřela za sebou dveře a pak se rychle rozešla po chodbě, aby našla záchody. Sice nechtěla, aby ji při tom někdo viděl, ale na druhou stranu tu nechtěla zůstat, kdyby se něco dělo. Vešla dovnitř a nikdo tu nebyl, což bylo fajn. Zamkla za sebou a nasadila si náramky i s disky na spánky. Bez přemýšlení sklopila prkýnko a sedla si. Před očima se jí otevřel svět z pohledu jednoho z obleků a zhluboka se nadechla, aby si zopakovala jednu podstatnou věc. Je to jako hra. Nejsi to ty.

„Vítám vás, slečno Lauren," ozval se J.A.R.V.I.S. a Lauren se rozhlédla. Poznávala to tu. Greenwich. Zatnula čelisti a přemýšlela, co má vlastně dělat.

„Fajn, musím zkontrolovat babičku," řekla a dál nemusela dělat nic, protože oblek si automaticky našel adresu a vyrazil na cestu. Lauren to překvapilo, ale pak si uvědomila, kdo ty obleky a J.A.R.V.I.S.e vytvořil.

„Lauren?"

„Tony?"

„Co to děláš? Stalo se něco?" zeptal se Tony, který si očividně všiml, že jeden z jeho obleků byl odcizen.

„Nic se nestalo, jen jsem byla nervózní a nebavilo mě tam jen sedět a nic nedělat," odpověděla a roztěkaně kontrolovala okolí, jelikož měla obavy, co na ni skočí. Nemohla si nevšimnout toho zmatku a poničených budov. Možná tam někde jsou lidé a taky potřebují pomoc, ale teď se musela soustředit na babičku. Vlastně od začátku útoku netušila, co se s ní stalo. A co Michael? Vůbec si na tyhle věci nevzpomněla.

„A jak jsi na tom ty?" zeptala se trochu nejistě a J.A.R.V.I.S. jí začal ukazovat záznamy z kamer, kde byla ohniska boje. Bylo to hrozné a Lauren měla neblahé tušení, které ji děsilo.

„Tak trochu očekávám, že mi každou chvíli zaklepají na dveře," ozval se Tony po chvíli a Lauren nakrčila obočí. Samozřejmě, že si útočníci nenechají ujít šanci ho zabít. Zkusili to už jednou. „A ztratil jsem svůj tým, ale určitě si poradí. Mám tu podzemí Manhattanu a je možné, že Královna bude právě tam."

„Chceš ji najít? Sám?" nasadila trochu ostřejší tón, protože se jí to nelíbilo. Proč měl takové sebedestruktivní tendence. „A kdo je ta Královna?"

„Taková šílená ženská, která ty mutanty vytvořila. Navíc dokáže ovládat veškeré živé tvory na planetě, takže se jí lidé musí vyhýbat obloukem. Proto ji musím najít já, protože prázdné obleky ovládat nemůže. Nebo ji najdou moje ztracené kolegyně," poslední slova nezněla moc nadšeně a Lauren došlo, že jim Tony nevěří a nedává jim velké naděje.