Avengers: Alternative

Kapitola 17. - Jiskra

Bucky nemohl uvěřit tomu, co právě dělal. Seděl na zmutovaném vlkovi, který dle jeho odhadu mohl velikostí konkurovat autobusu a on na něm jel tunelem vedoucím ven ze suterénu. Adelais seděla před ním a dělal jí oporu. Nemusel ji přemlouvat dvakrát a hned se o něho opřela a sledovala, jak nad jejich hlavami prolétávaly Jedničky.

,,Máš pravdu. Tohle je fakt divný, ale na jednu stranu docela hustý. Viděl jsi Pána prstenů?" zeptala se Adelais a natočila se k němu. Bucky se jí krátce podíval do očí a nevěděl, o čem mluví. Adelais to poznala hned a tak jen pokrčila rameny a otočila se zpět.

,,Měl by ses na to podívat," řekla a přikrčila se, když jim jedno křídlo proletělo nebezpečně blízko nad hlavami. Pleskání křídel bylo v tunelu obzvlášť hlasité. Naštěstí konec tunelu byl na dohled a Jedničky vyletěly ven jako hejno netopýrů z jeskyně. Alfa vyběhla a zastavila se, když se její tlapy dotkly písku. Venku ještě nikdy nebyla a očividně ji písek velmi zaujal.

,,Na to nemáme čas." Alfa sebou zavrtěla a Adelais se rychle chytila Buckyho protetické paže, která pevně svírala záhyb v kostěném brnění. Pak se Alfa rozešla a zvedla hlavu, nasála vzduch do nozder a analyzovala vše, co cítí.

,,Tenhle mutant není obyčejný, pokud hádám dobře," poznamenal Bucky.

,,Ne. Tohle je Alfa. Má zvlášť modifikovaný genom, který jí zvyšuje inteligenci a celkově zlepšuje kognitivní funkce. Dá se předpokládat, že rozezná přítele od nepřítele a umí si sama vybrat cíle, řešit problémy, má dobrou paměť a rozumí tónu hlasu i řeči těla. Je naučená na příkazy, ale mohla by poslouchat i bez nich. Bohužel je tam stále to - mohla. Může, ale nemusí a pak bychom byli všichni mrtví," rozmluvila se Adelais a Bucky si moc dobře všiml, že pokud se jednalo o mutanty, dokázala mluvit v kuse a vážně.

,,A ty máš nějaké zkušenosti s... mutováním?" zeptal se a Adelais se pobaveně zasmála a lehce mávla rukou.

,,Ani náhodou. U nás se žádné mutace nekonají. Jen výchova a schovávání," řekla bezstarostně a mírně nakrčila obočí, když si vzpomněla na prodej Jedničky, díky které dostala dost peněz, aby si v klidu žila pár měsíců v hotelu v Dubaji. Co oči nevidí, to srdce nevidí a ti nebožáci z Japonska ji nejspíš drží dost hluboko pod zemí v řetězech. To už nebyl její problém.

,,Tobě vážně nevadí, že jsi zločinec, co?"

,,Ne," odpověděla a ještě víc se na něm uvelebila.

***

Díky Alfě se dostali na vrchol duny a mohli zkontrolovat okolí. Nemohli si nevšimnout aut, která mířila od pevnosti. Stmívalo se a ten pohled byl krásný. Rudý obzor, na nebi ani mráček a písek zlatě zářil. Adelais to tu bude chybět, až bude někde sedět za mřížemi, ale člověk si zvykne.

,,Dobře uvidíme, až přiletí stíhačky," řekla nakonec a posadila se. Bucky si v duchu oddechl, protože dělat jí opěradlo nebylo nic příjemného. Protáhl se a seskočil z Alfy. Tvrdě dopadl do písku, ale udržel se na nohou.

,,Hlavně je neposílej na..."

,,Na stíhačky se znakem orla. Já vím, už jsi mi to říkal," usmála se a pak se mu zadívala do očí. ,,Neboj se. Tvému kamarádovi nezkřivím ani vlásek."

Bucky si jejími slovy nebyl jistý a chvíli si prohlížel její usmívající se tvář. Nemohl si pomoci, ale připomínala mu kočku, která si stejně myslela a dělala své. Kočka, která by dokázala psovi vyškrábat oči.

Jedničky nad jejich hlavami létaly v nepravidelných kruzích a Adelais je nakonec raději nechala usadit do písku. Hejno o dvaceti kusech si zabralo úpatí duny a jejich neustálé vřeštění bylo jistě slyšet i několik kilometrů daleko. Neustále do sebe šťouchaly, kousaly se a jen pár sedělo v klidu a sledovaly okolí.